Dívka na kolejích - poklad mezi thrillery

Kniha je od začátku nabitá akcí a celý tento zamotaný příběh máme možnost sledovat hned z několika různých perspektiv. Jednou z nich jsou například výňatky z deníku Cory Landryové, dvanáctileté holčičky, která si žije svůj život outsidera a ze všech sil se snaží, aby aspoň trochu zapadla do kolektivu, ze kterého se vymyká.

Další pohled na celý příběh nám přináší doktorka Madeline Gideonová, psychiatrička, která má za úkol komunikovat se všemi oběťmi té příšerné noci. Těmi jsou 3 dvanáctileté dívky, Cora, Jordyn a Violet. Tři kamarády, které se rozhodly, že si přespání u jedné z nich zpestří noční procházkou do starého vlakového depa. Nebo to bylo jinak?

Zapeklitý příběh plný intrik a zrady ze světa dvanáctiletých dětí, které si v tomto kritickém věku hledají svá místa v kolektivu a nebojí se hrát špinavě, pokud by jim někdo měl stát v cestě. I takové může být holčičí přátelství. Já sama si na tohle příšerné období živě pamatuji, a proto mi možná byl příběh tak blízký. Je hrozné vzpomenout si, jak umí být děti kruté a zákeřné, a možná ještě horší je ta představa, že od mých školních let se toho zase tolik nezměnilo.

Každý kolektiv má svou Jordyn, svou Coru i svou Violet. Jedna je nedotknutelnou královnou, druhá se za každou cenu snaží zavděčit, protože pochybuje o své vlastní hodnotě a ta třetí je prostě jenom ráda, že si po přestěhování se do nového města našla nějaké kamarádky.

Pohled ze strany vyděšených zákonných zástupců děvčat zprostředkovávají kapitoly z pohledu maminky Violet a dědečka Jordyn. Každý se s nastalou situací vyrovnává jiným způsobem, ovšem strach o jejich milované holčičky mají vlastně úplně stejný. Touha ochránit je za každou cenu se ale lehce může zvrtnout.

Kniha také ukazuje, jaká je stále mezi dětmi a jejich rodiči komunikační propast, byť se toto téma začíná na veřejnosti objevovat čím dál častěji. Rodiče nerozumí svým dětem a stejně tak děti leckdy nechápou požadavky svých rodičů. To děti často žene do náruče pochybných chatovacích místností, kde si pak povídají s pochybnými lidmi, kteří jim tvrdí, že oni jediní jim rozumí.

Jak už jsem psala v úvodním odstavci, kniha mě naprosto pohltila. Zároveň mi ale nebylo úplně dobře z toho, že hlavními aktérkami mají být dvanáctileté dívky. Z některých popisů mi skutečně běhal mráz po zádech a já jsem leckdy tajila dech při představě, že to bude skutečně tak, jak si myslím. V průběhu knihy jsem se naštěstí častokrát mýlila, i když konečné rozuzlení jsem bohužel nakonec odhadla dobře, z čehož jsem byla spokojená i smutná zároveň.

Dívka na kolejích mě zasáhla opravdu hodně, ať už to bylo kvůli mým vlastním vzpomínkám na své dvanáctileté já, aktuálností tématu nebo stylem, jakým je kniha napsaná. Tímto apeluji na všechny čtenáře, aby se nenechali odradit profláknutou „dívkou“ v názvu a nechali se směle pohltit tímto nečekaným pokladem mezi „dívkami“.