Po čtenářsky úspěšném debutu Lisy Reganové (Mizející dívky) u nás vyšel i druhý díl série. Jak se mi Dívka beze jména líbí v porovnání s Mizejícími dívkami? Vyškrtla jsem definitivně autorku ze svého čtecího seznamu, nebo mě naopak mile překvapila?
Přiznám se bez mučení, že Mizející dívkyve mně nezanechaly příliš dobrý dojem. Chvílemi jsem totiž nevěděla, jestli čtu román o rozpadu manželství, nebo detektivku. Závěr mě ale poměrně překvapil a znechutil (v dobrém smyslu slova), proto jsem se rozhodla dát Liseještě šanci. A jsem ráda, že jsem to udělala!
Dívka beze jména skýtá totiž úplně jiný level vyprávění. Příběh je uvěřitelný, poutavý a neměla jsem chuť každou chvíli hlavní postavu (Josie) proplesknout, jako tomu bylo u předchozího dílu. Dostal mě i motiv pachatele – s takovým nápadem jsem se u žádné knihy s detektivní zápletkou, kterou jsem četla, ještě nesetkala.
Lisa Reganováse skutečně spisovatelsky „vytáhla“. Děj hezky odsýpá, graduje ve správnou chvíli, nikde nevázne. Indicie mě vedly tam, pak zase jinam, takže jsem byla správně zmatená a nedokázala odhadnout, co se jak odehraje. To vedlo samozřejmě k tomu, že mi stránky krásně ubíhaly, protože jsem potřebovala nutně vědět, jak příběh dopadne a kdo za vším stojí, a byla jsem v šoku!
Rozhodně se těším na další pokračování, které by údajně mělo ještě více poodhalit Josienu příšernou minulost a dětství. Co se týká otázky, zda je nutné pro četbu Dívka beze jménaznát předchozí díl, říkám ano - pro pochopení spojitostí a samotné hlavní postavy. Pokud byste přecijen nedbali mého doporučení, doporučuji vám si alespoň přečíst recenzinebo komentáře na Databázi knih, které vám alespoň trochu poodhalí, o co v Mizejících dívkách šlo.
Dívku beze jména doporučuji všem milovníkům svérázných detektivek, neotřelých zápletek a silných ženských hrdinek.
Mluvicí Kniha plná nesmyslů z edice Kouzelné čtení je zábavná kniha pro děti od 5 let, ve které budou malí čtenáři spolu se čtveřicí dětí objevovat spoustu legračních popletenin.
