RECENZE: Cyberpunk

Samotné polykání, přestože bolestivé, nezabralo moc času, horší to bylo s následnou vlnou zvracení. Nikdy nezjišťoval, jak dlouho trvají křeče, ale naučil se brát si na toaletu polštář. Po dlouhém klečení u mísy bylo těžké pohnout se z místa...

Do střežené laboratoře nakráčí jakoby nic mladá žena a během chvilky povraždí deset lidí, mezi nimiž jsou slavní profesoři a laureát Nobelovy ceny, načež s úsměvem na tváři a ledovým klidem odejde pryč, neznámo kam. Co se to sakra, děje?

Scott je bývalý policajt, s kterým už nikdo nepočítá. Důchod tráví spokojeně doma a společnost mu dělá "marsovská horečka", která ho pomalu zabíjí. Jednoho dne ho navštíví jeho bývalá šéfová a on nevychází z údivu, protože ho žádá o návrat zpátky do služby. Hold když je podstav, přijde stárnoucí, umírající polda vhod.

Pátrání po mladé vražedkyni se rozjíždí a začínají se dít věci. Scott dostává parťáka Landona a jedna žena zase speciální vojenský implantát s prďáckým názvem "Kitty Hawk". Nic nedává smysl, ale jedna věc je jistá, vyšetřování míří hluboko do Zakázaného města. Možná, že by bylo bývalo lepší zůstat v důchodu.

Zakázané město nebylo místem, kam byste se šli jen tak projít. Bylo to stejně rozumné jako si strčit do úst hlaveň pistole a zmáčknout spoušť jen proto, abyste zjistili, jestli je zbraň nabitá...

Recenze 

Cyberpunk je stylovka, a to jak uvnitř, tak i zvenčí. Nejsem milovníkem paperbacků, ale když už ho mít, tak ať vypadá tak jako v tomto případě. Graficky krásně vyvedená obálka jenž je vyšperkována zajímavou ilustrací Milana Malíka, kterou dostáváte i ve formě plakátu dodávaného spolu s knihou. Wau, jednoznačně wau.

Asi tak dvě milisekundy po začtení jsem byl upoután velice svižným tempem a všudypřítomnou akcí. Po deseti milisekundách už jsem dokonale propadl polskému literárnímu umění, jelikož mi byl představen Shey Scott a já jsem v tom začal opět lítat. Nevím, co funguje na vás, ale na mě dokonale zabírá zhýralý charakter detektiva, který je sprostý, ironický a v nerozumné míře holduje lehkým drogám. Kam jen jsem dal to číslo na svého dealera... no nic, jedeme dál.

Viděla jsem fotku jednoho člověka, který si nechal vyměnit vřetenní kost v předloktí za hlaveň pistole přizpůsobené na míru. Stačilo ohnout ruku v zápěstí, aby vystřelila..

Je to šílenství ve formě příběhu, který čtenáře nenechá oddychnout, protože zde neexistují žádné kapitoly, prostě jedete pořád dál, dokud vám neshoří mozkové závity nebo na vás nezačne řvát šéf, ať přestanete číst a začnete konečně makat.

V poslední třetině jsem se v tom lehce zamotával, ale v postupu mě to neodradilo. Konec zůstává otevřený a nechává tak volnou cestu případnému pokračování, tak uvidíme zdali se autor do vlastního cyberpunkového světa rozhodne vrátit. Já osobně bych s návratem neváhal, rozhodně je ještě co objevovat.

Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 80 %