RECENZE: Chladný den pro vraždu

„...Kate dobře ví, že zdejší lidé mezi lží a loajalitou a také mezi spravedlivou odplatou a chladnokrevnou vraždou často nevidí velký rozdíl…“ (anotace Mystery Press)

Hodně v létě vyhledávám „zimní knížky“. Tedy knížky, ve kterých se píše o mrazech a sněhu. Proto jsem sáhla po Chladném dni pro vraždu. Rovnou, hned na začátku říkám – skvělá volba. Autorka tohoto románu, Dana Stabenow (1952), se narodila na studené Aljašce a toto prostředí, jak jsem zjistila, velmi dobře zná. Vyrůstala na rybářské lodi, a tak si užila své. Když se pak dostala do „normálního“ světa, vystudovala a prošla si pár úřednických zaměstnání, napsala v roce 1991 svou první knihu s názvem Druhá hvězda. A hned poté první díl série o vyšetřovatelce Kate Shugakové Chladný den pro vraždu (A Cold Day for Murder). A právě tento román získal v roce 1993 prestižní cenu Edgar za Nejlepší originál v paperbacku. Jak si autorka užila její vyhlašování, si přečtěte na konci knihy v jejích vtipných Poznámkách. Tam také najdete upoutávku, včetně lákavé ukázky, na další Katein případ – Devátá oběť (A Fatal Thaw), který vyjde v říjnu tohoto roku v překladu Alžběty Lexové, opět u nakladatelství Mystery press. Chcete-li vědět proč si jej rozhodně nenechám ujít, pak čtěte dál.

„.. byla jsem vychována na rybářské lodi v jižní části Aljašky a věděla jsem, že tam někde venku, musí být teplejší a sušší job…“ (Dana Stabenow)

Ocitáme se v ryzí aljašské přírodě, uprostřed arktické zimy se vším, co k ní patří. Hluboké závěje, zamrzlá jezera, divoká zvěř… Na černo-stříbrném sněžném skútru přijíždějí dva zcela odlišní muži. Jeden je mohutný, má plnovous, široký úsměv, a tak trochu připomíná Johna Wayna ve filmu Na sever od Aljašky. Druhý je poloviční, s vážnou tváří, a kdyby neměl kombinézu, uviděli byste oblek, kravatu a na nohách lakýrky! Kam míří? Do malého srubu v hlubokém lese. Bylí v něm bývalá vyšetřovatelka státního návladního v Anchorage, Kate Shugaková. Je potomkem původních obyvatel Aljašky, kmene Aleutů. Po jejím posledním případu sem utekla, aby zde žila na samotě, jen se svým psem, napůl vlkem, Obludou.

„Krajinou se nesl řev skútru a narušoval klid arktického prosincového rána. Vyděsil losa, který postával v hloučku tenkých bříz a z jedné z nich okusoval kůru. Bobřici zahnal zpět do doupěte, až z nej zbyla jen rozmazaná hnědá šmouha. Orla bělohlavého, usazeného na vrcholku nedalekého smrku, vytrhl ze spánku. Dravec oba muže zpražil nevlídným pohledem. Obloha byla křišťálově jasná, jako bývá v zimě jen daleko na severu: světlá, průzračná, bez mraků a barev. Rozeklané vrcholky hor na východě teprve lemovaly první paprsky svítání, ačkoli bylo už dávno po deváté ráno. Pod olšemi, smrky a topoly se vršily závěje sněhu….“

Tito muži – Jack Morgan z kanceláře návladního a Fred Gamble z FBI – přijeli Kate přesvědčit, aby pomohla s hledáním dvou rangerů. Jde o senátorova syna Marka Millera a Kateina kolegy a přítele Kena Dahla. Oba zmizeli a není po nich stopy. I když se Kate příliš nechce, nakonec se rozhodne, že s vyšetřováním pomůže. Vždyť kdo jiný byl měl, než právě ona, která v prostředí rezervace mezi místními obyvateli vyrostla…

Pojďte se tedy ponořit do příběhu, jaký jste myslím ještě nikdy neslyšeli. Příběhu eskymáckoindiánského národa, s kořeny na Aleutských ostrovech, Aljašce, Kamčatce, Čukotce a bůhví, kde ještě. Díky této knize se dozvíte věci, o kterých jste neměli ani tušení. Úžasná příroda, zima tužší, než si umíme představit a život původních obyvatel v Americe, to jsou hlavní témata příběhu. A to už se dostávám k dalšímu tématu, který autorka nenechává bez povšimnutí. Problém rivality mezi původními a přistěhovanými obyvateli Amerických států. Ani vývoj demokracie a změny zákonů od dob Kolumba, prakticky nic nezměnily. Následky rozporů ve zvyklostech a pravidlech, vztazích ke krajině, po osídlení Evropany, jako jsou indiánské rezervace, alkoholismu a násilí, trvají dodnes, jen se o nich nemluví.

„..Stařena vzala z příborníku dva hrnky, plechovku kondenzovaného mléka a dózu s grankem. Do plechovky udělala dvě dírky, do každého šálku nasypala tři vrchovaté lžičky kakaa, zalila ho do půlky mlékem a zbytek dolila vroucí vodou. Ke stropu stoupaly obláčky páry a z vůně čokolády a smaženého chleba se Kate začaly sbíhat sliny. Jekaterina sáhla do šuplíku pro dvě lžičky…“

Každopádně, román Chladný den pro vraždu je především příběh detektivní. A i když zůstává spíše jakoby stranou, alespoň já jsem to tak vnímala, má všechny jeho atributy, bez kterých by šlo „jen“ o skutečně zasvěceně psaný a velice zajímavý přírodopisný či národopisný dokument. Děj se odehrává na severu, ale rozhodně nečekejte klasickou severskou detektivku, jak ji znáte. Jedná se o detektivku Aljašskou a nevím jak vy, ale já jsem ještě žádnou takovou nečetla. Nepostrádá napětí, zápletku, pointu, ani netradiční metody zajímavých vyšetřovatelů. Navíc, jak je na Aljašce běžné, potkáte rybáře, naftaře, rangery, chovatele a lovce sobů, ale setkáte se i s pašováním, rvačkami, přemírou alkoholu v jedné jediné zdejší hospodě a s dalšími nezákonnostmi. Nebudou chybět ani vraždy.

Kate Shugaková si však s nimi poradí….a někdo jí s tím pomůže. Rozuzlení vás překvapí tak, jako mě a bude vám skoro líto, že už k němu došlo. Vůbec se vám z tohoto prostředí nebude chtít odejít a zůstane vám jen touha po dalším pokračování. Jak to bude s Kate dál? Věřme tedy, že na něj nebudeme muset příliš dlouho čekat, vždyť od prvního vydání Chladného dne pro vraždu trvalo dalších pětadvacet let, ve kterých Dana Stabenow napsala ještě dvacet knih, než byla tato publikována u nás. Nemusíme se však bát, protože víme, že nakladatelství Mystery Press to už nedopustí.