RECENZE: Chladnokrevně

Robert Bryndza, tak trochu pojem ve světě literatury, je opět mezi námi, dychtivými čtenáři krimi příběhů. Ani tentokrát nebude nouze o napětí, mrazivé vraždy a vyostřené vztahy. V nové knize s příhodným názvem Chladnokrevně to zejména s těmi vztahy je skutečně nabroušené… Eriku čekají další nelehké rány, se kterými se bude muset vypořádat. A mimo jiné jí opět půjde o život. Nebyla by to totiž Erika, aby se nepřipletla smrti přímo do cesty.

A o co tentokrát půjde? Erika se rozhodně se svým týmem zapotí. Temže totiž jedno chladné ráno vyplaví na břeh své tajemství. Kufr, který v sobě ukrývá rozřezané tělo mladého muže a jako bonus pravděpodobně jeho cennosti. Obličej má dotyčný tak zničený, že je prakticky nemožné ho hned identifikovat. Navíc zde možná existuje spojitost s případem, který se stal před 14 dny, kdy bylo nalezeno rozřezané tělo ženy v podobném kufru. Erika má zlou předtuchu, že se může jednat o sériového vraha…

Maso se podobalo syrovému loji a začínalo se oddělovat od kostí, které byly na několika místech obnažené. Erika opatrně nadzvedla torzo. Pod ním byla zastrčená hlava s černými jemnými vlasy.”

Jedná se o další složitý případ s minimem důkazů. Nikdo si není jistý, zda obětí není víc a svou významou roli zde sehrávají i drogy, které byly nalezeny v žaludku mrtvého muže. Ocitla se Erika se svým týmem uprostřed války londýnského podsvětí nebo čelí “jen” zvrácenému vrahovi, jenž si počíná mimořádně opatrně, aby ho nebylo možné vysledovat?

Odpovědi budou tentokrát přicházet rychle, Robert Bryndza nenechá své čtenáře ani jednu kapitolu v klidu. Erika bude svádět vnitřní boj se svými vlastními myšlenkami (a bohužel nejen s nimi) a opět ji bude nelítostně pronásledovat minulost.

Nechybí samozřejmě ani známé tváře, Mossová, Peterson, Isaac Strong a mnozí další Eričiny blízcí, bez kterých by to jednoduše nebylo ono. Kolegiální pošťuchování, rozhovory vedené za zavřenými dveřmi kanceláří a výslechových místnosti na stanici Lewisham Row dotváří všem čtenářům známou sympatickou atmosféru, díky které nestíháte registrovat, že jste už za půlkou knihy, a přitom jste sotva začali číst.

Snad jediné, co bych vytkla je opakování stále stejných situací. Kdo četl předešlé díly, jistě mi dá za pravdu, že by neuškodilo, kdyby Erika nebyla alespoň v jednom díle suspendována, nešel jí po krku ideálně sám vrah a netruchlila po svém manželovi. Ačkoli je to právě to, co dotváří charakter detektiv šéfinspektorky Fosterové, dělá to děj mírně předvídatelný. Nicméně co se týče příběhu jako celku, nezbývá než popřát, abyste si užili další skvělou jízdu se svéráznou Erikou.