RECENZE: Čas karmínu – Zdařilé zakončení výborné knižní série

Politika je to, oč tu v první řadě běží!

Amélie má originální spisovatelský projev. Příběh je jednoduchý, místy i předvídatelný, ale postrádá romantická klišé. Zhao se totiž nesoustředí jenom na romantickou linku, ale chce čtenáři svůj svět představit v souvislostech, což se mi osobně hodně zamlouvá. Tento díl je hodně politicky zaměřený, což nemusí sednout úplně každému, ale za mě to bylo parádní osvěžení. 

Když o tom tak zpětně přemýšlím, hodně se mi líbilo i propojení všech čtyř postav Ramsona, Any, Linn a Kaise. Koncepčně mi to připomnělo třeba „Zloděje dýmu“. Bylo pěkné sledovat, jak se cesty čtyř odlišných charakterů v konečném důsledku vcelku smysluplně propojí a jak jejich rozhodnutí ovlivní směr, kterým se bude příběh odvíjet. Rozhodně je třeba vyzdvihnout, že celá série je nabitá akcí, ale v pozitivním slova smyslu, což na druhou stranu může mrzet romanticky laděné čtenáře.

„Uvědomil si, že se celou dobu opírá o Narrona, který si ho před sebou tiskl k prsům jako nějakou zatracenou princezničku. Ne, že by to bylo vhodné přirovnání. Jediná (bývalá) princezna, kterou kdy poznal, byla drsnější než celá jednotka jeho námořní pěchoty dohromady.

"Narrone, ty jsi hotové požehnání. Řekla ti to někdy matka?"

"Ne, pane."

"Tak ať ti to nestoupne do hlavy."

Hezká série, která potěší i úplné nováčky tohoto žánru!

Závěrem se mi těžko vynáší verdikt bez toho, aniž bych vám něco vyspoilerovala. Čtení jsem si vážně užila, i když třetí díl byl krapet slabší, než předchozí dva. Možná to bylo právě tím, že autorka více vysvětlovala jednotlivé postoje všech zúčastněných a na nějakou větší zápletku už ji nezbylo moc prostoru, ale i přesto mi přišlo vážně líto, že jsem tenhle skvělý svět musela po více než čtyři sta stránkách nadobro opustit. Přála bych si, aby postavy jednoho dne obživly třeba ve svém vlastním seriálu.