RECENZE - Bakly: Armáda

Armáda je totiž sebranou sbírkou starších, dříve již publikovaných (před nějakými patnácti lety) povídek, jež ovšem nejsou k sehnání. Jedinou dosud nevydanou je povídka Inkognito. Ačkoli tedy nejde tak úplně o novinku, pro fanoušky bijce Baklyho i pro „novočtenáře“ jako jsem já se jedná o ideální kousek. Jak se mi tedy líbil „můj první Žamboch?“

Skoro každý velký spisovatel (nejen) žánru fantasy má toho „svého“ hrdinu. Andrzej Sapkowski má Geralta z Rivie, R. E. Howard Barbara Conana. Stephen King zase Rolanda Deschaina a Miroslav Žamboch má takovéto postavy – hned dva málomluvné samotáře, řídící se vlastním morálním kompasem. Jednou z nich je poutník Koniáš a druhou (jak asi nikoho nepřekvapí), je bývalý gladiátor a nezastavitelný, svaly obalený stroj na zabíjení – Bakly.

Tomuto protagonistovi je vše tak nějak jedno a žije jen pro boj. Jediný, na kom mu záleží je jeho dcera – čarodějka Zuzana, jež je krom něj zastoupena ve více povídkách sborníku. Baklyho dobrodružství se odehrávají v drsném středověkém světě, kde je toho z fantasy tématiky opravdu poskrovnu. Nečekejte žádná bájná stvoření, ale drsnou řež, prostoupenou místy suchým humorem a nádechem magie, která je ve vyobrazovaném světě vzácná jako šafrán. Právě magie je ve spojení s Baklyho dcerou tak trochu hnacím motorem a vedlejším motivem většiny povídek, neb právě o mágy mají mocní onoho světa velký zájem díky jejich zmíněné vzácnosti a nezanedbatelné moci.

Recenze

Baklyho dobrodružství nejsou žádnou vysokou literaturou. Pokud si je hodláte přečíst, počítejte s oddychovou, drsnou fantasy, jejíž hrdina nemá problém se zabíjením. Bakly je tank, který za sebou nechává spoušť (díky čemuž jsou bohužel finále příběhů docela předvídatelná) a hory mrtvol. Právě jako tank je i nezastavitelný a byť ho zranění zpomalují, vždy si nějak poradí i oproti přesile, které by měla spíše čelit menší armáda než jeden člověk. Jakmile přistoupíte na tato pravidla hry, vykreslující hrdinu jako tak trochu nadčlověka, jiného než jsou všichni ostatní, budete se docela dobře bavit. A to zejména díky převládající ich-formě, v níž je příběh psán a jehož je tedy Bakly převážným vypravěčem. Je celkem zábava pozorovat i jemné nuance v momentech, kdy dění ilustruje on a kdy jiní.

Jak už to tak u antologií bývá, i tato má slabší i silnější kusy. Pro mne osobně byl tím nejméně zajímavým již zmíněný dosud nevydaný příběh Inkognito, odehrávající se na moři, a tedy i tak trochu mimo typické zázemí Baklyho příběhů. Jinak jsem se ale slušně bavil, a přestože jsou jednotlivé povídky předvídatelné a mají vcelku podobné zápletky, u nichž jsem si docela jistý že je brzy zapomenu, aniž by ve mně zanechaly výraznějších dojmů, nedá se říci že by to bylo špatné. Naopak. Jako ochutnávka tato kniha funguje skvěle a určitě po něčem od tohoto autora ještě sáhnu. Což je rozhodně víc, než mohu říci třeba o nejznámějším českém autoru fantasy – Františku Kotletovi, jehož Hustej nářez mne od jeho dalších knih naopak odradil.

Verdikt

Bakly – Armáda je prostoupen příběhy téměř neporazitelného zabijáka, který s klidem ledoborce proplouvá řadami nepřátel jako nůž máslem. O tom, že Miroslav Žamboch umí psát rozhodně není pochyb. Svědčí o tom propracovanost fikčního světa a reálií v knize popisovaných. O dynamice a skoro až filmové přehlednosti akčních a bojových scén ani nemluvě. Autor navíc není zbytečně popisný, což je u tohoto typu literatury rozhodně žádané. Největší zájem ve mně pak budily hlavně vedlejší postavy v čele s úlisným intrikánem Lasičkou a Baklyho dcerou Zuzanou, u kterých bych rozhodně uvítal, kdyby dostaly více vlastního prostoru. Tak tomu ale dost možná u románů s Baklym, kterých je na trhu hned několik bude. Podobně, jako tomu oproti povídkám bylo u Zaklínače v sáze o Geraltovi a Ciri, kde se celý svět a postavy pořádně rozvinuly právě v románech.

Ať už jste autorovými fanoušky, nebo si chcete přečíst akcí nabitou nenáročnou, ale velmi čtivou knihu, seznamující vás s jednou z nejznámějších spisovatelových postav, je toto dílo to pravé. Mě rozhodně navnadilo a zase jsem si jednou po nějaké době potvrdil, že tuzemská žánrová scéna má k dispozici velmi dobré autory. A za to jsem opravdu rád.