Asistentka Zloducha: Humorem nabitá fantasy, která v sobě ukrývá víc, než čekáte | RECENZE

Ale zpět k příběhu. Když jsem poprvé otevřela Asistentku zloducha, čekala jsem nějakou odlehčenou fantasy – něco, co mě zkrátka pobaví a co si přečtu mezi jinými knihami, které mi leží na stole. Takový „Disney vibe“ příběh, který bude lehce naivní, pohádkový a optimismem zalitý. Zkrátka pozitivita, láska a pestré barvy všude, kam jen oko dohlédne. Jenže místo toho jsem dostala pořádnou dávku humoru, sarkasmu a zábavného kouzla, které mě od první stránky naprosto uchvátilo. A musím říct, že jsem se při každém dalším listování stránkami usmívala víc a víc. Proč? Protože Evie je naprosto skvostná. Evie není nějaká bezduchá hrdinka, která by jen čekala na záchranu. Ne, tohle je holka, která by se nezalekla žádného zloducha – a to ani tehdy, když se jí nabízí „práce snů“. A víte co? Dává mi naprosto všechno, co jsem si přála, a ještě mnohem víc. Evie je sebevědomá, vtipná, někdy trochu naivní, ale především je autentická. Jako bych ji znala celý život. S každým jejím vtipem a narážkou jsem se cítila, jako bychom byly kamarádky, které si povídají o životě a o tom, co všechno je potřeba přežít.

Skvělé postavy, pořádná dávka humoru a k tomu jeden božský žabák!

A Zloduch. Ach, Zloduch. Kdo by si pomyslel, že postava, která má v názvu „zlo“, bude ve skutečnosti tím, komu budete fandit? Víte co? Zloduch mi ukázal, že zlo nemusí být vždycky černobílé, plné předsudků a jasně daných vzorců. Nejde jen o to, že by měl ovládnout svět – tady máme někoho, kdo si prošel neuvěřitelnými zkouškami, kdo je obětí systému, a kdo, i když je pořád vtipný, cynický a trochu nebezpečný, v sobě ukrývá mnohem víc. Je to ten druh postavy, která vás rozesměje, přiměje vás přemýšlet a nakonec zanechá v srdci místo, které si můžete jen těžko vysvětlit.

Asistentka Zloducha

Ale to, co mě skutečně dostalo, je vztah mezi Evie a Zloduchem. Ten jejich „grumpy–sunshine“ vztah? Taková jiskra mezi nimi, že si budete přát, aby to trvalo věčně. Evie je ta slunečná, optimistická, trochu nešikovná postava, která dokáže rozsvítit i temný kout Zloduchova světa. A Zloduch? Ten je cynik, který vás dostane svou inteligencí a sarkasmem. Když se jejich světy propojí, vznikne chemie, která je doslova k zulíbání. Je to tak silné, že se při každé jejich interakci nemůžete ubránit úsměvu, protože mezi nimi to prostě jiskří, i když fyzického kontaktu je tu opravdu malinko.

A pak tu máme Kingsleyho. To není jen nějaký vedlejší žabák. Kingsley je největší hrdina téhle knihy. Komunikovat pomocí cedulek? To je absolutní genialita. Bylo mi jedno, co se děje kolem – když byl na stránce on, všechny scénky byly nejlepší. Jeho roztomilost a vtipy – a přitom jak vážně je všechny myslí – boží! Kingsley je pro mě totální vítěz. Kdyby to šlo, přiznám se, že bych ho adoptovala i s celým jeho kouzelným „jazykem“ cedulek.

Grumpy–sunshine a ještě mnohem víc – tenhle příběh má prostě hloubku!

A když už jsme u toho – Asistentka Zloducha je zaslouženě další Humbook Tip. Tato kniha nabízí ideální mix různých žánrů, který vás pohltí od začátku až do konce. Příběh střídá romantiku, akci i trochu té kancelářské atmosféry (a musím říct, že bych tu práci u Zloducha brala všema deseti). A jak se dostáváme k minulosti postav, všechno zapadá jako kousky skládanky. Kniha je tak neuvěřitelně čtivá, že jsem se od ní nemohla odtrhnout. Dočítala jsem ji s pocitem, že mám čtecí kocovinu, ale zároveň jsem měla pocit, že jsem prožila něco výjimečného.

Na závěr se sluší říct, že pokud si mám odnést něco z Asistentky zloducha, je to jedno velké uvědomění: život není černobílý. I ti, kteří se nám zdají být zlí, mají svou vlastní příběhovou křivku. A ti, kteří nás na první pohled rozesmějí, mohou skrývat daleko větší hloubku, než bychom si kdy pomysleli. Kdyby mi někdo řekl, že kniha o asistentce zloducha bude něco, co mi bude rezonovat v hlavě ještě dlouho po dočtení, asi bych se smála. Ale teď? Teď si nemůžu pomoct, abych po téhle knize neuspořádala fanklub.

Úryvek z knihy

„Nepopírám, že zlodějina je jedna z mých lepších stránek. V tomto případě se ale ti vojáci pokoušeli okrást mě.“ Evie si všechno pomalu spojovala v hlavě, ale vyšel jí z toho závěr tak podivný, že mu ani ona sama nerozuměla. „Chtěli vám ukrást… žábu… s korunou?“

Zloduch se otočil a znovu vykročil. Evie tiše cupitala za ním. „Tohle vůbec není jen tak obyčejná žába,“ vysvětloval. „Rozumí totiž lidem a umí s nimi komunikovat stejně dobře, jako by byla jednou z nich.“

Zvíře s gustem kuňklo, jako by se chtělo pochlubit svými vytříbenými komunikačními schopnostmi, ale Zloduch si ho nevšímal. „A starám se o ni já,“ Z varovného tónu jeho slov, Evie naskočila husí kůže. „Za kouzelné živočichy dostanete na aukci pěknou sumu, a tak se muži z vaší vesnice asi rozhodli, že bude rozumné zjistit, co je bude stát, když mi žábu na mojí pravidelné každodenní procházce ukradnou.“ Evie se poděšeně zajíkla. „A tu korunu má, protože…?“ Zloduch se zastavil a zvedl ruku se zvířetem Evie před obličej, jako by důvod té ozdoby byl nad slunce jasný. „Jmenuje se Kingsley.“ Evie na něj chvilku zmateně mžourala. „Děláte si legraci?“