Nikdy nepovím – Klasika, která nikdy nezklame|RECENZE

Autorka

Angličanka Casey Kelleher milovala drsné kriminální thrillery už od dětství. Později, při práci kosmetičky, napsala svůj debut Rotten to the Core. Díky jeho úspěchu mohla opustit své zaměstnání a začít psát na plný úvazek. Od té doby publikovala více než dvanáct knih včetně Nikdy nepovím, která vychází jako první její román v českém překladu. Casey Kelleher je vdaná a má tři děti.

Obličej má brutálně rudý a jen pár centimetrů od jejího. Ze rtů mu visí provázek slin, jeho sliny jí dopadají na obličej, jak na ni křičí. Proč se tak zlobí? Dívá se na zem. Tam, kde mezi nimi leží panenka.

Příběh

Alessiu poznáváme, když je jí asi třicet let. Je vdaná za Carla a mají spolu malého synka Jacoba. Jejich sousedé, Harriet a Arthur jsou zároveň i jejich nejlepšími přáteli a vzájemně si pomáhají, jak jen to jde. Alessia je šťastná – aspoň na první pohled. Jednoho dne se však něco stane. Do okna jejich domu vletí cihla s podivným vzkazem – MÁM TĚ. Všichni jsou zděšeni, ale nakonec si událost vysvětlí tím, že to udělala zdejší parta teenagerů. Pak ale následují další podivné výhružky a ty už se jen tak lehce vysvětlit nedají. Alessia se navíc začíná divně chovat a na povrch vyplouvají jisté skutečnosti z její minulosti.

Carl má o Alessiu strach, stejně jako Harriet, která je povoláním policistka a vše se jí zdá velmi podezřelé. Kdo se snaží Alessii ublížit, a možná i jejímu synovi? Ona sama je přesvědčená, že za vším je její kamarádka z dětství Sarah, s níž jako holčičky navštěvovaly záhadný Panenčí dům. Tenkrát v něm došlo k vraždě a obviněna byla nevinná osoba. Bylo (a je) to ale skutečně všechno tak? A jakou roli tu hraje otrhaná panenka s malou kapsičkou na zástěrce, se kterou si obě dvě hrály? Alessia ji ještě pořád má… Někdo po ní teď jde, to je jisté, a minulost ji nebezpečně dohání. Uvěří jí konečně někdo?

V panenčím domě je to teď ještě horší než dřív. Chatrné stěny se drolí. Svírají se, všechno se zdá ještě menší než obvykle. Tísnivé. Hustá plíseň se rozlézá po stěnách a stropu. Zápach, zatuchlý a hnilobný, o moc horší, než si obě dívky pamatují. Přetrvává, nutí je obě zdržovat dech. Jeho tělo je mrtvá váha, těžké jako olovo.

Verdikt

Zpočátku se příběh trošku táhne, ale protože je jasné, že se jedná jen o předzvěst něčeho strašného, stojí za to vydržet. Asi v polovině totiž dojde k obrovskému zvratu a od tohoto okamžiku už knížku nepustíte z ruky. Napínavý děj má spád a sviští jako vítr. Je plný akčních i nervy drásajících momentů, a přitom maximálně založený na psychologii postav. Dlouho nebudete mít ani k jedné z nich důvěru a co si o kom máte myslet, pochopíte teprve až když se nakonec vše poskládá. Mé podezření na hlavního viníka, které vzniklo spíše náhodou, když jsem si všimla jednoho nenápadného detailu, se sice ve finále potvrdilo, o překvapení a napětí mě však vůbec nepřipravilo. Pěkně jsem si početla, první seznámení s paní autorkou mě uspokojilo a doufám, že se nějakých jejích tajemných psychothrillerů v českém překladu ještě dočkáme.