104 dnů, 2025 kilometrů, 40 082 m převýšení. To jsou jen střípky informací, které definují životní pouť mladé cestovatelky Nicolette Havlové. Ta vyrazila vstříc novým zážitkům z rodného Havířova až do dalekého Istanbulu, aby nejen poznala sama sebe, ale i vykročila ze své komfortní zóny a její cesta nebyla jen poutí, nýbrž i pomocí. V průběhu své cesty uspořádala sbírku na podporu banátských Čechů, a to formou zvelebení šesti českých vesnic. Nicolette chtěla pozvednout životní úrovně místních a také pomoci v jejich podnikatelské činnosti. Sbírka se jí vydařila a ve spolupráci s neziskovou organizací Člověk v tísni vybrala téměř 170 tisíc korun.
Nicolette je sice začátečnicí v dálkových trecích a cestování nalehko, ale je cestovatelka tělem i duší. Za svůj život navštívila bezmála 40 zemí světa. Zkušenosti nasbírala i jako průvodkyně v horách, ale také s životem ve vlastnoručně přestavěné dodávce. Několik let strávila v zahraničí – v Anglii a Austrálii, kde studovala.
Jak už to tak bývá, mnoho cestovatelů vyráží na svoji pouť, aby přišli na jiné myšlenky a ujasnili si některé věci ve svém životě. Stejně tomu bylo i u Nicolette. Myšlenka, že vyrazí na dalekou cestu, ji napadla při sedmidenním pobytu ve tmě v létě roku 2019. Tehdy ji napadlo, že putování by mohlo být něco, co jí dopomůže si některé věci ještě dořešit. Kvůli jiným plánům se však výlet odsouval, a v červnu 2021 konečně vyrazila. Svou cestu zahájila v Havířově, odtud se vydala přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Bulharsko a pouť zakončila v Turecku.
Pouť k branám Orientu
Zážitků bylo nespočet – od putování nemilosrdnými horami, přes útoky pasteveckých psů, až po absolvování posledních stovek kilometrů se štěnětem. Nicolette v rozhovoru uvedla, že pejska Svilly (pojmenování získal po místní vesnici, kde ho našla) si netoužila nechat. Mnohokrát se čtyřnohého parťáka aktivně chtěla zbavit, nicméně po zařízení očkování a bezproblémového přechodu bulharsko-tureckých hranic jí bylo jasné, že pejsek patří k ní.
Na otázku, jaký zážitek považuje za nejsilnější, odpověděla jasně, že jeden takový si odnesla z Turecka, kde se setkala s člověkem, který strávil 6 let ve vězení jakožto politický vězeň. A co plánuje odvážná cestovatelka dál? Ráda by uskutečnila přechod Jižní Ameriky od Atlantiku k Pacifiku s návštěvou české komunity v Argentině. Kdo ví, třeba se můžeme brzy těšit na novou knihu.
Ráda bych svůj článek zakončila citátem z jejího blogu: „Uvědomit si a přijmout to, že některé věci netrvají věčně, je těžké. Jednou mou životní fází, která dříve či později musela skončit, byla i pouť do Istanbulu. Vycházela jsem v roce 2021 na Den dětí a do svého cíle, k chrámu Hagia Sophia, jsem dorazila dvanáctého září, tedy po 104 dnech, co jsem se na tuto po všech směrech obohacující cestu vydala. V nohách jsem měla 2025 km a v srdci přinejmenším smíšené pocity. Štěstí, naděje, úleva, radost, smutek, avšak s jednou jistotou, že cesta životní tímto nekončí, ale právě začíná.“
Určitě i vy sami jste někdy pocítili oné hořkosladké pocity na konci jedné životní etapy. Důležité je si uvědomit, že znamenají i to, že je před vámi cesta nová.
Jaký je Štěpán Kozub bez kostýmů a scénářů? Nový knižní rozhovor s ním nabízí víc než jen zajímavosti z jeho života, poodkrývá nám jeho duši, zkušenosti, to, jaký je sám mimo kamery.
A teď je čeká jejich každoroční dovolená. Týden klidu, pohody a spousty vína s nejlepšími přáteli. Tentokrát ale musí udržet jedno tajemství – totiž to, že už spolu půl roku nejsou...
Pouť k branám Orientu
