Magnussonová radí, jak na životní úklid

Margaretě Magnussonové je něco mezi osmdesáti a sto lety. Měla možnost za svůj život vyklidit několik pozůstalostí. Snad i to ji inspirovalo napsat tuto knihu – Životní úklid – Do hrobu si ten nepořádek přeci nevezmete. Nahlédneme v ní i do jejího života. Zábavnou metodou se dozvíme, co udělat se všemi těmi nashromážděnými věcmi, které se nám během života nakupily. Kniha je plná humoru, ukazuje, že döstädning nemusí být skličující. Knihu vydalo nakladatelství Grada pod značkou Alferia.

„Uklízím před smrtí, švédsky tomu říkáme döstädning. Dö znamená smrt a städning uklízení. Ve švédštině je to termín, který vyjadřuje zbavovat se nepotřebných věcí a zkrášlovat a uklízet domov, když se začnete domnívat, že se přiblížil čas vašeho odchodu z tohoto světa.“

Ovšem uklidit si nepotřebné věci můžeme klidně i tehdy, když je nám třeba jen přes třicet a ještě se nechystáme odejít. Autorka se zmiňuje, že ženy vykonávají životní úklid odjakživa a dodává, že by za to měly být více oceňovány. Magnussonová vzpomíná na naše předky Vikingy, kteří to měli se životem a smrtí jednodušší. Jakmile totiž pohřbili své blízké, pohřbili s jejich těly i různé předměty. Mělo to svůj důvod, že mrtvému nebude v novém prostředí nic scházet.

„Dokážete si představit stejný scénář dnes? Se vším tím skräpem (švédský výraz pro odpad), který lidé vlastní, by museli být pohřbívání v olympijských bazénech, aby si mohli vzít všechny věci s sebou!“

Jak Magnussonová konstatuje, žít s málem je úleva. Neustále se nám plní kuchyň novými moderními spotřebiči, zatímco staré věci schováváme… V koupelně ukrýváme staré oční stíny nebo laky na nehty, v lékárničce se kupí staré léky a podobně. Zmínka také padne na oblečení i knihy… Autorka se například zbavila i mnoha svých kuchařek a nechala pouze dvě nejoblíbenější. V knize se se čtenáři dělí i o pár receptů (nakládaná šípková marmeláda, sherry z červené řepy a klasický cheesecake po bohuslänsku), které měla od své sousedky a zároveň drahé přítelkyně.

Nechtěné dárky Magnussonová na chvíli vystaví, a pak ty, co se jí nehodí, vyhodí nebo dá na charitu. Někdy se nám postupem času mění vkus a může se nám zalíbit i to, co se nám na první pohled vůbec nelíbilo. Úklid se nevyhne ani i na domácím mazlíčkům, fotografiím, plyšákům či milostným dopisům.

Kniha Margarte Magnussonové – Životní úklid na mě působila jako takové oddechové čtení, u kterého si především odpočinete. Knížečka je to útlá a četla se jedním dechem. Autorka zde líčí, jak si uklidit „všemožné věci“ nejen před smrtí.

Poukazuje na to, že razantně uklízet můžete i v mladším věku. Já třeba třídím různé věci hrozně ráda. Když jsem se přestěhovala k mému muži, vše jsem prošla od nejrůznějších banálností až po důležité dokumenty, které jsem řádně založila. Některé věci jsme si nechali, jiné vyhodili. Máme v plánu si postavit menší bungalov, takže nás bude čekat stěhování jako autorku, která se stěhovala hned několikrát. Takže ještě určitě udělám nějaký úklid věcí, které si nebudeme brát s sebou. Buď je rozdám, nebo i zbytečnosti, které by nikdo nechtěl, vyhodím. Nemůžu si pomoct, ale takový úklid mě velice baví. 

Kniha je určena pro ty, kteří mají ve věcech chaos a neví, jak na takový velký úklid. I sama autorka vyklidila několik pozůstalostí. Nyní žije ve Stockholmu a je obklopena pouze věcmi, jež má ráda. A tak by to v životě mělo být!