Lovci snů opět zvou do gaimanovského světa

Přemýšleli jste někdy o tom, co vlastně sny jsou? Naše podvědomí? Zrcadlo reálného světa nebo snad úplně jiný svět, nedosažitelný a vzdálený?

Epos o rodince Věčných

Jistě, můžeme být tak naivní a myslet si, že nic takového jako jiné světy nejsou. Nemusíme v ně věřit. Jsou. Na okraji reality se pohupují ztracená místa tak prastará, že Země je proti tomu mladice v šortkách a upnutém tílku. Ať už je to vyprchaná vzpomínka, vidina či přelud, panuje jí jediný muž. Vládce snů.

Dvacet sedm let (u nás od roku 2002). Chvíli se zamyslete, co za takovou dobu jde stihnout? Třeba napsat ohromný epos o povedené rodince Věčných, co ve volné chvíli bdí nad světem a sledují (nejen) naše životy. Právě takovou vizi má Neil Gaiman.

Můžeme ho znát z legendárního Nikdykde, Koraliny, Hvězdného prachu a tuny zajímavých povídek, které změní váš pohled na fantastiku. Gaiman má totiž neuvěřitelnou imaginaci. Přetvoří každodenní šedý standard a budete mu věřit neuvěřitelné. Třeba právě to, že snům kraluje přízrak s hvězdami v očích.

O čem to celé je

Vládce snů, Morfeus, je jeden ze sedmi Věčných. Tak se říká rodině nesmrtelných bytostí, existující už v dobách, kdy lidé ještě neměli ani svoje bohy. Kdyby byl svět fotbalovým hřištěm, oni v něm udržují pořádek. Budou tu až do konce věků a když máte kapku štěstí, mohou se vám zjevit. Tedy štěstí – do familie kromě Sna patří i jeho starší sestřička Smrt, vedle ní Delirium nebo mnohem nebezpečnější Touha.

První díl série, Preludia a nokturna, ukazuje, jak se Morfeus dostane z vězení pošetilého starého čaroděje. Jeho nepřítomnost rozpoutala ve snové říši doslova rebelii a chvíli trvá, než nastolí řád. Následně zažívá několik milostných afér, zrad, depresí, vítězství, činí nápravy, aby nakonec došel svému osudu. Ale co bylo před tím vším? Kým byl Sen, než ho strčili pod zámek? Takže tu máme nové příběhy. Prequel, chcete-li, který nás provede místy, o kterých si nechával snít jen sám Neil. A slibuje nám toho hodně.

Určitě znáte bajky. Zvířata tam mluví, předávají moudra a vůbec hezky moralizují. Jenže v Číně míchají trochu jiný šálek čaje. Zvířata tu sice také bez pozastavení klábosí, ale zvládnou i pěkně ošklivě zabíjet. K tomu všemu čarovat, tkát iluze nebo se vtělit do lidské podoby. Třeba liška do krásné mladé ženy. Připočítejte k tomu hloupou sázku s jezevcem (myslím to vážně), jednoho osamělého mnicha a problémy jsou na obzoru.

Krásná pohádka pro dospělé

Lovci snů představují překrásnou pohádku pro dospělé, kde každý dobrý skutek bude náležitě potrestán. Nést si v srdci čistou zamilovanost nestačí a s některými zákony prostě nepohnete. To byl vždy odkaz sandmanovských příběhů. Je tomu tak i nadále. Nová série, která slibuje vysvětlení spousty záhadností z minulosti, začíná pěkně zvolna. Nečekejte epické širokosáhlé scény, jako v Údobí mlh, nebo depresivní deliristické přemítání nad ledovou pomstou z Blahovolné.

I když do jisté míry i tady pomsta svou roli sehraje, pořád zůstáváme při zemi a držíme se lehce vyprávěného příběhu, s líbeznými pohledy do krajin jako vystřiženými ze starých čínských maleb. Kolorování komiksu zůstává ve stejné náladě, která si vás sama ukolébá tím správným směrem.

Je to přesně ten typ komiksu vhodný na přicházející urousaný podzim. Uvařit čaj v dračí konvici, sednout do pohodlného křesla k oknu a užít si atmosféru staré Číny v gaimanovském stylu. Ovšem, něco mi říká, že se máme ještě zatraceně na co těšit a esa v rukávu začne Neil vytahovat až s příštím dílem. Budu se těšit.