KNIŽNÍ RECENZE: Múza

V dnešní článku si společně rozbalíme a představíme společenskou deskovou hru Múza. Múza je prvním (a zatím posledním) dílem autora Jordana Sorensona. Dominantou celé hry jsou krásná umělecká díla na každé kartičce, která nakreslila trojice Apolline Etienne, Andre Garcia a Kristen Plescow. Na český trh ji uvedlo vydavatelství Mindok.

 

Krabice je lehká a je menších rozměrů, takže dobře přenosná. Rovněž na samotné hraní vám postačí menší stoleček, případně se dá hrát rovnou na pohovce.

V krabici najdete: • 84 velkých karet uměleckých děl, • 30 karet inspirace, • 1 pravidla hry, • 1 dodatečná pravidla upravené hry pro 2-3 hráče.

Jak již název napovídá, hlavním aspektem hry je múza. Múzy jsou postavy z řecké mytologie. Jsou to bohyně umění. Múza je tedy zdroj inspirace, nadání. A inspiraci budete v této hře potřebovat k předání nápovědy svému spoluhráči, aby poznal správné umělecké dílo.

Teď už k pravidlům podrobněji. Základní charakteristikou Múzy je, že je to společenská týmová párty hra, z čehož vyplývá, že ve hře půjde o bitvu dvou týmů proti sobě. Ideální počet hráčů je tudíž 4 a více (přiznejme si, že párty ve dvou nebo 3 lidech není tak úplně párty). Osazenstvo se rozdělí do dvou či více týmů. Pro zjednodušení si nasimulujeme hru 4 hráčů, tzn. rozdělíme se do dvou týmů po dvou hráčích. Na stůl položíme lícem dolů dva balíčky karet. Větší balíček uměleckých děl a menší balíček inspirace. První tým si určí jednoho hráče, jako Múzu. Druhý tým si mezitím dobere z balíčků 6 karet uměleckých děl a 2 karty inspirace. Z těchto karet vybere jednu kartu inspirace a jednu kartu uměleckého díla a předá je Múze prvního týmu. Múza si přečte (pro sebe) kartičku inspirace a v souladu s instrukcemi na ní předá svému spoluhráči indicii, podle které by měl kartičku uměleckého díla poznat. Kartičku uměleckého díla předá Múza zpět druhému týmu a ten ji zamíchá mezi zbylých 6 karet a rozloží je na stůl lícem nahoru. Na druhém z hráčů prvního týmu je, aby podle indicie poznal, o které umělecké dílo se jedná. Pokud umělecké dílo uhodne, kartičku dostává první tým, pokud neuhodne, kartičku dostane druhý tým.

Týmy se střídají (zároveň by se měla střídat i funkce Múzy v týmu) na tahu a vítězem se stává tým, který před sebou jako první nashromáždí 5 kartiček uměleckých děl. V pravidlech se nedočtete, v jakém tvaru nebo z kolika slov by se měla indicie předaná Múzou skládat. Je tam pouze popsaná jako „jediná indicie“. Neodvozoval bych z toho však, že by se mělo jednat o jedno slovo, neboť některé karty inspirace vyžadují např. popsání uměleckého díla názvem filmu (a ten nemusí být pouze jednoslovný). Důležité je, aby se jednalo o slovo nebo slovní spojení, které bude instrukcím na kartě inspirace odpovídat.

Druhým takovým kontroverzním bodem se může stát vybírání co nejobtížnější kombinace karty inspirace a karty uměleckého díla druhým týmem. Ano, jste soupeři a protivníkům nechcete nic darovat zadarmo, ale věřte mi, že vymyslet správnou indicii není lehké skoro nikdy. Pokud chcete toto eliminovat a hru tak trochu urychlit, zkuste zavést pravidlo, že druhý tým dobere pouze 6 karet uměleckých děl a jednu z nich vybere (tu nejstrašidelnější nebo nejdivnější, to už nechám na vás) a předá ji Múze prvního týmu. Kdežto kartu inspirace si Múza prvního týmu vezme rovnou sama (horní z balíčku).

Karty uměleckých děl jsou opravdu hodně povedené a dal bych ruku do ohně za to, že i vám se budou velice líbit. Důkaz místo slibů? Koukněte.

Hra nezabere víc jak 30 minut. Je zábavná a donutí vás trochu zapojit mozkové závity. Není to taková hra, kterou bych s sebou vzal na každé posezení u deskovek, ale určitě nebude trvat dlouho, než zase dostanu chuť se při hře pokochat krásnými ilustracemi. Rozhodně se hodí na nějakou „house party“, ale myslím si, že najde spoustu příznivců, kteří si ji pořídí jako rodinnou hru na krácení dlouhých večerů se svými potomky (nebo pro potomky na krácení dlouhých večerů s rodiči či prarodiči).