Exkluzivní rozhovor: Miroslav Bobek o jeho jeho nové knize Zoopisník - Zápisky ředitele pražské zoo

V květnu vyšla Vaše kniha Zoopisník Miroslava Bobka. Je napsaná z pohledu ředitele pražské zoo nebo z pohledu milovníka zvířat?

Bylo by špatné, kdyby ředitel zoo nebyl současně milovníkem zvířat, takže jistě z obou pohledů. Současně jsem však Zoopisník psal i z pohledu popularizátora a zvídavého badatele. Doufám, že je to z něj znát.

Zoopisník není Vaší prvotinou, napsal jste například i knihu Trojský lev – Ze zápisníku ředitele zoo. Co bylo podnětem pro vydání další knihy, proč jste se rozhodl přiblížit lidem neprobádaná zoologická zákoutí?

Zoopisník plynule navazuje na předchozí výbory mých sloupků: na Bobky od Bobka, Žirafu na pondělí a Trojského lva. Tato knižní řada postupně prochází určitou evolucí, takže v Zoopisníku již najdete texty doplněné mnoha velkými fotografiemi. Ale věřím, že všechny tyto knihy stále spojuje můj údiv nad fascinujícím světem zvířat i lidí, kteří se o ně zajímají, a také snaha hledat nejen zajímavá fakta, ale i nečekané souvislosti.

Přestože kniha čítá desítky příběhů, věřím, že mnoho z nich jste vyřadil. Podle jakého klíče jste se rozhodoval, o čem budete čtenářům vyprávět?

Do knížky jsem se snažil vybrat texty, které nebyly psány jen k určitému dni. A samozřejmě jsem za pomoci rodiny a přátel vytřídil texty podle jejich zajímavosti a čtivosti.

Který z příběhů je pro Vás nejzásadnější či nejosobnější?

Nejzásadnější jsou pro mne kapitoly věnované narození prvního našeho slůněte anebo transportům koně Převalského. Rád ale vzpomínám třeba na okolnosti, za kterých vznikaly texty o úhořích. Zdánlivě jednoduchá otázka položená na Facebooku vedla k téměř detektivnímu pátrání, které jsme si s přáteli nakonec i hodně užili.

Pro mnohé se kniha stane důvodem k přemýšlení nad životem zvířat, jejich chovem i osudem. Napomáhají tomu některá vážná vyprávění, například to o tragédii v Cincinnati zoo. Chtěl jste do své knihy ukrýt i podněty k úvahám?

Samozřejmě. A chtěl jsem také v knize jasně sdělit své názory na chování některých lidí vůči zvířatům.

Stěžejní složkou knihy jsou krásné fotografie, některé také autorské. Do jaké míry jste se podílel na grafické stránce knihy? Vybíral jste obrázky právě Vy?

Nevybíral jsem je sám, ale měl jsem při jejich výběru hlavní slovo.

Slovo a text pro Vás nejsou ničím novým, naopak. Léta jste pracoval v Českém rozhlase jako šéfredaktor. Kde si však člověk s takto náročnou prací najde čas pro psaní?

Když jsem před lety nastoupil do Zoo Praha, jedna redakce mě oslovila, abych pro ni každý týden napsal sloupek. Píšu tyhle sloupky dodnes, třebaže pro jiné noviny. A čas si najít musím, když jsem se k pravidelnému psaní zavázal… Ono se sice říká „nemám čas“, ale poctivější by bylo přiznat, že na to či ono si čas zkrátka nechceme udělat.

Vychutnejte si jedinečné zážitky ze světa zvířat, které doplňují zcela výjimečné fotografie. Víte, kdy se slaví Světový den luskounů? Kolik má úhoř žeber? Kdo založil muzeum bobků? Jak to bylo s lanovkou v pražské zoo? Kudy jezdí Toulavý autobus? To všechno a mnohem víc se dozvíte, když si přečtete nový Zoopisník ředitele pražské zoo Miroslava Bobka.