V rubrice Autor měsíce si zavzpomínáme na legendárního Karla Čapka, výborného spisovatele, jehož knihy jsou i po téměř celém století stále oblíbené...
„Kniha je nejmocnější zbraní národa. Národ, který si váží knih, váží si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud bude mít svou literaturu.“
Krakatit, R.U.R, Bílá nemoc. Všechna tato nezapomenutelná díla má na svědomí jeden z nejvýznamnějších autorů první poloviny 20. století Karel Čapek.
Tento prozaik, dramatik, novinář a překladatel se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích u Trutnova. Jelikož vyrůstal v kompletní rodině, měl nejmladší ze tří sourozenců ideální prostor pro čtenářské „sebenalezení“. Jeho bratr Josef, který byl o tři roky starší, byl nadaný umělecky, a sestra Helena, která celé trojici věkově velela, zase našla zalíbení v hudbě. Karel tedy tuto trojici pomyslně uzavíral, a to láskou ke knihám. Z popisu sourozenců je jasně patrné, že se mu dostávalo kvalitního vzdělání, díky kterému svůj koníček mohl rozvíjet.
Jako všichni čeští autoři i Karel po zakončení střední školy (které ovšem kvůli určitým zakázaným organizací nebylo tak hladké, jak by se v této době mohlo zdát) nastoupil na vysokou školu, a to na filozofickou fakultu UK. Nejdříve psal jako novinář v Národních listech, ale více se mu dařilo až v Lidových novinách. V této době, okolo roku 1920, se stal také dramaturgem Národního divadla, kde se seznámil se svou budoucí ženou Olgou.
„Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.“
Čapkův život je opravdu nabitý. Věnuje se psaní, rodině, a dokonce i politice. Seznamuje se s mnoha významnými představiteli českých dějin a běžně byste u něj na zahradě narazili na návštěvu v podobě T. G. Masaryka. Vzpomínáme na něj tedy nejen jako na skvělého spisovatele, jehož díla se nesmazatelně zapsala do našich dějin a jsou známá i mimo české hranice, ale také jako na člověka, vlastence, který si uvědomoval výhody ale i úskalí technické doby a nebál se dát najevo svůj názor.
A právě tyto myšlenky můžeme nalézt v mnoha jeho dílech. V Krakatitu, R.U.R. či Továrně na absolutno je jasně patrný motiv obavy ze zneužití lidských vynálezů. V jeho dílech je podaný jeho názor na celkové chování lidstva, a o to víc se stal mezi lidmi oblíbený. Svými díly dal lidem podněty k tomu, aby se zamysleli nad tím, kam tento svět může spět, a jak důležité je mít vždy otevřenou mysl a vše dělat s rozumem.
Jelikož, jak Čapek sám řekl:
„Jednou z největších civilizačních pohrom je učený hlupák“
