Recenze na knihu
Hrbaté duše Lenka Chalupová

Právě jsem dočetla. Sedím, koukám, rozdýchávám a utírám poslední slzu. Neskutečně silný příběh lidí z Bochoře a Přerova z období druhé světové v letech 1941 - 1942. Máří a Ambrož. Šťastná rodina se třemi dětmi, Zorka, Hynek, Blaženka, s kartami jim zamíchá Ambrož, který neustojí chtíč a do manželství vnese svár. Sledujeme i cikánskou rodinu v čele s Deziderem Horvátem a starostu Štěpána Lanče, který se snaží svým lidem v obci pomáhat, jak to jen jde. Jenže zjistí, že mezi lidmi je “Hrbatá duše”, jak on nazývá člověka, který píše anonymní dopisy na gestapo. Máři pracuje se svou dcerou Zorkou v lázních a musí obsluhovat nenáviděné německé příslušníky SS. Bojí se jich, doba je čím dál těžší. V očích Němců jsou v hledáčku Židé, ale i cikáni. Sepisují je na seznam a tak dojde i na rodinu Dezidera. Autorka střídá vyprávění o jedné a druhé rodině. Ani na chvíli Vás nenapadne, že by jste chtěli knihu odložit. Při čtení zažíváte snad všechny možné emoce od radosti, dojetí, zlosti, bolesti, to vše v jednom chumlu. Zajímavé bylo nakouknout do psychologie chování rómských občanů, kteří mají odlišné chování v krvi. Jsou svobodný a spjatí s přírodou. Líbily se mi i věty jejich řečí, které autorka používala. Ponořte se do příběhu a modlete se za mír. Jen v těžké době může být ještě hůř, kór když na světě žijí i hrbaté duše. Moc doporučuji.

Lázeňská vesnička Bochoř u Přerova, dvě rodiny, které se snaží zachránit své vztahy, i svůj život. V období druhé světové války, nebylo snadné žití, a i když se lidé snažili si navzájem pomáhat, vždy se našel někdo, kdo s potěšením udával a ničil tím lidské životy. Knihy z období druhé světové války jsou vždycky smutným čtením, které mě chytnou u srdce. V této máme hned několik postav, které si oblíbíte, budete s nimi prožívat jejich každodenní radosti i starosti a budete doufat, že všechno dobře dopadne. Kromě války, tu má své silné slovo i láska, která někdy pomáhá, jindy ničí. Není vždy snadné poslechnout své srdce. A někdy je jistější dát raději na rozum. V knize je ukázáno, jak se žilo kolem roku 1941, jaká byla nařízení, jak se shánělo jídlo, jak si lidé mohli pomáhat. Ač byl pro mě příběh pomalejší, možná jsem čekala větší akci, i tak byl neskutečně zajímavý a konec jsem probrečela, to jinak nešlo….

Historický román o osudu dvou rodin za druhé světové války. Čte se to skvěle!

Ufff, tak to byla síla. Příběh ve mně stále rezonuje, přiznám se, že i slzičky byly.... Každopádně opět zajímavé pojetí příběhu, snadno se stanete jeho součástí a zkrátka musíte číst dál a dál.... Paní Chalupová prostě umí a je mi velkou ctí, že její díla mají čestné místo v mé krásné knihovně. :)

Tato kniha byla plná emocí...U čtení mi ukapla i slza, bez toho to bohužel nešlo.... Konec byl pro mě překvapením Kniha stojí opravdu za přečtení....

krasna knizka.....jak jedna nastvana zenska muze zavarit cele sve rodine a nejen ji....dej rychle utika a clovek se ani nenadeje a je sokujici zaver.....

4,5* Knížku jsem četla klasicky, ale zároveň jsem ji poslouchala i jako audioknihu. V poslední době mi střídání knihy a poslechu hodně vyhovuje, takže jsem si to užila i tentokrát. A musím pochválit i obálku, přijde mi velmi zdařilá. Líbilo se mi, že autorka vypráví příběhy čtyř hlavních postav – Ptáčka, Horváta, Lanče a Ptáčkové. Jejich životy jsou propojené jak rodinnými vazbami, tak místem, kde všichni žijí. Každý řeší svoje starosti a problémy, ale zároveň se jejich osudy vzájemně propojují. Zajímavý je pro mě i samotný název Hrbaté duše, který odkazuje na jednu z nepříliš veselých stránek tehdejší doby (a nejen té doby). Víc ale prozrazovat nebudu. Velmi mě bavilo také zasazení příběhu do Bochoře u Přerova, především pak část věnovaná lázním Bochoř (doteď jsem o nich nevěděla). Člověk se díky tomu dozví něco z historie tohoto místa a zároveň sleduje, jak se tehdejší situace promítala do života jeho obyvatel. Zaujalo mě i vykreslení života romských obyvatel Přerova. Tahle část mi přišla zajímavá hlavně tím, že jsem se dozvěděla něco víc o jejich životě a postavení v tehdejší době. Čeho si cením asi nejvíc je, že postavy nejsou černobílé a mají svoje dobré i horší stránky. K přečtení rozhodně ráda doporučuji.