Recenze na knihu
Pan Bůh a paní Bohová mají krizi Ivan Lupták

Malý Jula vyrůstá v devadesátých letech v ne úplně ideálních podmínkách. Rodiče se pomalu odcizují, doma vládne často dusno a Jula raději utíká do své fantazie. Sledujeme ho od jeho šesti let až téměř do dospělosti. Vidíme jeho první lásky, přátelství, ale i hledání své intimity a svého místa. Tohle byla tak skvělá kniha! Její čtení jsem si užila od prvního do posledního písmenka. Jula jsem si zamilovala, skoro jak kdyby to byl můj syn, a prožívala jsem s ním všechny bolesti i radosti. Nelehké příběhy, které jsou vyprávěny dětskýma očima, na mě vždy působí víc, než kdyby byl hlavní hrdina dospělák. Ten nevinný pohled, který nám ukazuje nelehkou realitu dospěláckého světa, je v tomto případě opravdu smutný a bolavý. Celý příběh je skvěle napsaný. Nechce se mi věřit, že je to prvotina, je to dokonalé. Moc mě bavilo, jak je tu rodinný život a jeho problémy dávkovaný postupně a když už si myslíme, že víme vše, vždy se před námi odkryje něco dalšího. Prostě tu nejsou hluchá místa, příběh je skvěle promyšlený a úžasně odvyprávěný. Ač je tu opravdu hodně vážných témat, většinou takových, které se snažíme schovat za zavřenými dveřmi svých domovů, celým příběhem se line hořký humor a ironie, které nás donutí se usmát, i když by nám do smíchu být nemělo. Je to prostě skvěle vyvážené. Až tedy na konec. Ten jsem totiž přes slzy nemohla dočíst…