Recenze na knihu
Hyperion Dan Simmons

Hyperion je klasika žánru. Není mu co vytknout.

Když se skupina poutníků sejde na templářské lodi, začnou se dít věci. Cíl výpravy je totiž jasný. Štír z planety Hyperion, obávaná bytost, jejíž pravá podstata je všem skryta. Aby měla výprava naději na úspěch, rozhodnou se vzájemně vypovědět své příběhy a zapátrat v nich po čemkoliv, co by jim při setkání s uctívaným netvorem mohlo pomoci. Čtenář se tedy postupně ponoří do šesti samostatných povídek, které odkrývají mnohá tajemství. Dan Simmons se toho nebojí a do své knihy zakomponoval nejen společnost umělých inteligencí, ale i intergalaktickou politiku, krizi katolického kněze, putování žida, akci, přestřelky, ekologický apel na lidstvo a mnoho dalšího. Souhlasím s názorem, že Hyperion je jakýsi literární experiment, kde se mísí prvky sci-fi, military, romance, misionářského dobrodružství a detektivky. Originalita stejně jako velká čtivost se knize rozhodně upřít nedá. Chápu rozpaky ohledně samotného závěru, který může v mnoha ohledech působit diskutabilně, nicméně mohutná freska budoucího vývoje lidstva zanechává čtenáře v úžasu nad neuvěřitelným přívalem nápadů autora. Opravdu výjimečné čtení, které stejně jako samotný Štír děsí i přitahuje zároveň.

Skvělá sci-fi, výborně vymyšlené a promyšlené. Mám všechny díly z 1. českého vydání, 1. díl Hyperion mi chyběl, potom co jsem jej kdysi půjčil. Dokoupil jsem a čtu to celé.

Hyperion a Pád Hyperionu byly moje první sci-fi knihy, a musím říct, že mě naprosto uchvátily. První kniha se zabývá sedmi ,,vyvolenými", poutníky, kteří cestují na planetu Hyperion, kde na ně čeká bájný Štír - nestvůra z ocelových trnů -, který má jednomu z vyvolených splnit jedno přání. A ostatní buďto rozsekat na cáry, nebo je nabodnout na svůj ocelový strom. Při této cestě za ocelovým Čarodějem ze země Oz si protagonisté jeden po druhém vypráví své životní příběhy. Ty jsou velice různorodé a autor se nebojí ukázat nám, čeho všeho je schopen. U jedné povídky se budete smát, u druhé plakat, u třetí bát. Zkrátka zábava pro celou rodinu, tedy pokuď jste rodina masochistů, která by dítěti takovouhle sci-fi řežbu dala přečíst. První díl končí velice otevřeně, ale zážitek z cesty ve vás dlouho přetrvá. Jak jsem již řekl - neskutečná jízda a podle mě naprostá povinnost pro všechny fanoušky sci-fi (mezi které oficiálně spadám teď už i já).

Nejlepší sci-fi kniha, kterou jsem kdy četla, Dan Simmons je mistr ve svém oboru, co kniha, to výborné čtení.

Skvělé sci-fi, úžasná atmosféra vtahující do děje jako máloco.

Archeológovia skúmajú Hrobky času na Hyperione, no zatiaľ sa im nepodarilo odhaliť ich pôvod ani zmysel. Na planéte sa zjaví záhadný Štír (český preklad), ktorá začne likvidovať miestnych. Siedmi vybraní dostanú povolenie vykonať púť k Hrobkám, ktoré sú už dlhší čas uzavreté. Počas cesty vyrozprávajú svoje príbehy. 1. Lenar Hoyt. Príbeh kňaža, ktorý odišiel na Hyperion do vyhnanstva. Toto bolo dosť fajn, postupné odhaľovanie záhady pomohlo udržiavať napätie a dobrú dynamiku. Druhý najlepší príbeh. 2. Fedhman Kassad. Plukovníka počas simulácií navštevuje záhadná žena. Väčšina rozprávania je len sex tu, sex tam. Až mám chuť sa autora spýtať: to vážne nevie chlap myslieť na nič iné? Roky Kassadovho výcviku a skúseností sú odsunuté kvôli erotike, ktorá znela absurdne. Simmons skĺzava do lacného pátosu. Záver v štýle WTF. 3. Brawne Lamia. Detektívka je celkom akčná a bola mi sympatická. Škoda, bez ľúbostnej linky by to malo väčšie grády, hoci chápem, že ich autor potreboval hlbšie prepojiť. 4. Bývalý konzul planéty Hyperion. Rozpráva príbeh svojej slávnej babičky. Bolo to rozťahané a autor sa točil okolo nepodstatných vecí. Simmonsovo zobrazovanie lásky mi nesadne - píše príliš pateticky. Zbytočne striedal minulosť s dávnejšou minulosťou. Lineárne rozprávanie by bolo lepšie. 5. Martin Silenus. Starý básnik, ožran, ktorý je presvedčený o tom, že jeho báseň o Hyperione spasí vesmír. Nudné, rozťahané a postava na kopnutie medzi nohy. 6. Sol Weintrab a jeho dcéra Ráchel. Starnúci otec sa snaží zachrániť svoje dieťa, ktoré trpí nevyliečiteľnou chorobou. Asi jediná časť, v ktorej som žrala každé písmenko. Autor sa sústredil na každodenný život rodiny, na morálnu a rodičovskú dilemu. Nepchal tam city, a v tom bola jeho sila. Prečo nemôže takto písať stále? Nesmierne smutné, krásne uchopené. Výhrady by som našla aj pri závere knihy, z ktorého sa Simmons asi pokúšal spraviť muzikál alebo čo. Pri spätnom pohľade som rozpoltená. Na jednej strane nemôžem uprieť slušnú dynamiku – záhada okolo Hrobiek bola vystavaná dobre, ale mal sa na ňu sústrediť viac. Odseknúť vatu, ubrať z pátosu. Potom je tu veľa pekných detailov, ktoré svedčia o tom, že si Simmons svoje svety pripravil dobre. Jeho štýl však nie je pre mňa, nedokážem sa naň naladiť a ten istý problém som mala pri jeho Deťoch noci. Ak chcete mať prehľad o velikánoch svetovej sci-fi, tak Hyperion neobíďte. Možno vám Simmonsov štýl vyhovovať bude.