Recenze na knihu
Dobrá smrt Lucie H. Eva Franková

Absolutní senzace. Úžasně živé vyprávění. Působí to díky dokumentárním vsuvkám velmi reálně. Vážné téma, ale občas jsem se i dost zasmál. Silné jsou úplně opačné názory na eutanázii, které vyjadřují různé postavy. Překvapilo mě i moderní téma umělé inteligence. Konec mi totálně vyrazil dech. Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl.

Kniha je naprosto bravurně napsaná a rozdmýchává spoustu emocí . Rozhodně doporučuji . Nabízí více úhlů pohledů a opravdu ve mně rezonuje i po přečtení

Kniha, kterou jsem nedokázala odložit... včera vyšla a já ji během jediné noci přečetla. Vlastně to ani nešlo přestat. Eva Franková otevírá mimořádně těžké téma eutanazie prostřednictvím příběhu matky, která se rozhodne ukončit utrpení své patnáctileté, nevyléčitelně nemocné dcery. Téma, které nemá jednoduché odpovědi a které se dotýká těch nejhlubších lidských emocí. Co mě na knize opravdu bavilo, je způsob, jakým autorka dokázala propojit tak vážné téma s humorem, nadhledem a každodenními situacemi. Protože přesně takový je život. Vedle bolesti, bezmoci a těžkých rozhodnutí v něm pořád existuje prostor pro humor, absurditu, obyčejné radosti i úplně běžné starosti. Kniha nesoudí, nemoralizuje a nenabízí jednoduché odpovědi - jen vás vtáhne do příběhu a donutí dívat se na věci z různých úhlů pohledu. Je to silné, lidské, skvěle napsané a místy překvapivě vtipné čtení. A především kniha, která ve vás zůstane ještě dlouho po poslední stránce. Rozhodně doporučuji.

Děj knihy se odehrává v budoucnosti, v ČR, za situace, že již je zákon povolující eutanázii platný a účinný, jelikož ho chtělo 86 % občanů. Kromě toho se v příběhu objevuje i více robotů nebo třeba mluvící billboardy. Nora má manžela, který úplně jako nefunguje, pak má nejstaršího syna Adama, po něm je patnáctiletá Lucie, která je od narození postižená, má poškozený mozek, je ležák, musí mít kyslíkovou masku, výživu do žaludku a celodenní péči. Pak má Nora ještě nejmladšího Štěpána, který je úžasný roztomilouš. Kromě nejbližší rodiny má ještě silně věřící matku, bratra, co se matky bojí a kamarádku, která ji moc nepodpoří. Je jasné, že Nora musí být strašně unavená, depresivní a nešťastná a nejen ona, celoživotní obětování se se projeví nejen na ní jako na matce, ale samozřejmě i na celé rodině. Bratři Lucie ať chtějí nebo nechtějí, tak jsou na druhé koleji. Za téhle situace se nikdo nemůže Noře divit, že se rozhodne pro takový druh odchodu Lucie. Lucčin zdravotní stav se zhoršuje, má bolesti, naděje na uzdravení neexistuje a Nora už to psychicky ani fyzicky nezvládá. Člověk si to dokáže úplně racionálně zdůvodnit, že dělá dobře, ale pořád je to vaše dítě, které milujete bezpodmínečně. Kromě toho stresu, co prožívá rodina poté, co se definitivně rozhodla, nastupuje mediální kolotoč, jelikož Lucie má být první, kdo eutanázii podstoupí, a navíc to je dítě. Tudíž rázem občané ČR přehodnotí své stanovisko a demonstrují za zrušení eutanázie. A i když samozřejmě funguje GDPR, tak se hned ví, že jde o Lucii a jaký doktor zákrok provede. Jak to všechno dopadne nechci prozrazovat. Doporučuji přečíst, protože o této knize budete ještě dlouho přemýšlet. Zvlášť ten úplný konec je takový jako haló...

Příběh začíná v okamžiku, kdy je v Česku legálně schválena eutanázie. Veškeré události sledujeme prostřednictvím jedné vcelku obyčejné rodiny s třemi dětmi. Maminka Nora je na pokraji svých sil, jelikož už celých 15 let bez přestávky pečuje o svou těžce postiženou dceru Lucii, která je ve vegetativním stavu a zcela závislá na přístrojích a péči druhých. Kniha mě velmi příjemně překvapila svou čtivostí a již zmíněnými hlubokými myšlenkami. Líbilo se mi i celkové autentické zpracování textu, včetně různých lékařských posudků, ale třeba i samotné žádosti o eutanázii. Opravdu nemám absolutně co vytknout a vím , že ve mě bude dlouho rezonovat :-)

Pojďte se podívat do (možná) blízké budoucnosti. Do doby, kdy už taxi nebude potřebovat řidiče, kdy AI bude čím dál více součástí našich životů a kdy bude schválena legální eutanázie. Máme tu hlavní hrdinku Noru, která se stará o těžce nemocnou dceru a začne uvažovat o eutanazii. Tím se spustí řetězec událostí a čtenář s setká s názorem každého, koho se tato situace nějak dotkne. Víte, jaká slova mi při čtení běžela hlavou? Silné! Neskutečné! Skvělé! Důležité! Ano, samé superlativy a tato kniha si je právem zaslouží. Když jsem přečetla prvních pár stránek, říkám si fajn. Vážné téma, ale odlehčené vtipem, musela jsem se smát i nahlas, opravdu jsem to nečekala… STOP… najednou přišel zlom a já seděla u stolu s rodinou, kde má každý nějaký problém, který se snaží vyřešit sám a po svém a mně začalo být vážně smutno, úzko a slzy tekly. Po celou dobu jsem si připadala jako tichý návštěvník, který všem nahlíží do hlavy a pozoruje je při jejich každodenních úkolech. Chtěla bych říct, že jsem se dokázala vcítit do jednotlivých postav, hlavně pak do Nory, ale myslím, že kdo něco takového nezažije na vlastní kůži, tak to prostě nedokáže pochopit. Tahle kniha vás donutí přemýšlet. Neřekne vám, co je správné a co ne. Nechá to na vás. Jak vy byste se rozhodli. Eutanazie ano nebo ne? Upřímně? Já sama absolutně netuším. Rozhodně si knihu přečtěte. Kromě hlavního tématu eutanazie je tu spousta běžných věcí, které denně prožíváme a věřím, že se v něčem třeba i najdete.