Recenze na knihu
Světluška Lenka Oborná

Za mě tedy fajn. Bylo příjemné se seznámit s trochu odlišným pojetím fantastiky, než co primárně čtu. To znamená, s minimálním důrazem na techniku.... Krátké, svižně ubíhajíci povídky s důrazem na pointu - určitě by neškodilo některé z nich zpracovat v rozsáhlejším formátu.

Nejvíce mě zaujala povídka Světy a Společnice. Povídky jsou psané tak, že vás zasáhnou. Jsem zvědavá na další tvorbu autorky.

Zamýšlíte se nad tím, jaký vliv má u pachatelů trestných činů genetika? Nebo nad tím, jaký by byl váš život, kdyby vám dal osud do vínku umění pyrokineze...a nenaučil vás to ovládat? Ať už preferujete romantiku, sci-fi nebo horor, v této sbírce povídek si zaručeně najdete příběh, o němž budete přemýšlet ještě dlouho po jeho dočtení. Do rukou se mi dostala přímo od autorky tato e-kniha. Osm povídek, které jsou krátké, ale to jim neubírá na kvalitě. Jsou výstižné a některé vám vyrazí dech. Právě povídka Prokletá zbraň, která vypráví o jednom podivném dědictví, mi dech vyrazila. Po jejím přečtení jsem dlouho seděla a rozdýchávala to. K srdci mi přirostly nejvíce Ti, kterých se bojíme a Společnice. Jsou smutné a bohužel pravdivé. První povídka Buru byla z Palestiny. Muslimské země jsou mi blízké a něčím mě fascinují. Možná svou "jinakostí" a svým způsobem i exotikou. Připomněla mi jednu knihu z afrického prostředí o podivných adopcích. No a za mě nejsilnější byla ta, podle níž je kniha pojmenována. Toto téma má přesah a často se teď objevuje. Můžu všem doporučit, opravdu každý si v knize najde to, co je mu blízké. A na čtení před spaním je to fajn, takové večerníčky pro dospělé. Styl psaní autorky je příjemný, dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Ale klidně bych příště uvítala trochu delší příběhy.