Recenze na knihu
Příběh s vůní lípy Miriam Blahová

Obě dějové linky, současná i ta minulá, jsou zajímavé. Moc hezky napsané, kniha mě okamžitě vtáhla do děje. Konec dějové linky z minulosti je překvapivý a i slza mi ukápla. Rozhodně doporučuji a těším se na další příběh této autorky.

Johana nemá úplně jednoduchý život. Osud tomu chtěl a ona sama musí vychovávat svou autistickou dceru Nelu. Nelu sice neskutečně miluje, ale ne vždy je starání se o ni snadné. Proto po večerech utíká Johana do dosud nevydaného románu, který napsala její kamarádka Marika. Příběh ji zavede do známých vod. Poznává v něm totiž svého dědečka Antonína i jeho kamaráda Vojtěcha, který byl dědečkem právě Mariky. Co všechno zažili za druhé světové války? Proč o ní děda Antonín nikdy nechtěl mluvit? Příběh s vůní lípy je druhá kniha, kterou jsem od autorky četla. Opět tu máme krásné prolínání přítomnosti a časů minulých. Tentokrát ale válku nepozorujeme očima žen, které zůstaly doma a bály se o své muže, ale očima právě těchto mužů. Manželů a otců, kteří ve válce bojovali. Musím se přiznat, že možná z toho důvodu jsem měla trochu problém se na začátku knihy do této dějové linky začíst. Chlapy zkrátka přemýšlí malinko jinak, než mi ženy. Takže jsem občas jejich rozhodnutí nechápala a v duchu jim za ně nadávala. Linka z přítomnosti mne naopak zaujala hned. Při čtení jsem si uvědomovala, jak obrovské štěstí mám, že jsou moje děti zdravé, a že to rozhodně není samozřejmostí. Jak se příběh rozvíjel, zjistila jsem, že mne stále více zajímá ta historická linka. Začala jsem v ní totiž vidět příběh mého pradědečka. V mnohém měl hodně podobný osud jako Vojtěch. Miluji, jak má autorka vše z historie podložené. Žádné vymýšlení, prostě vše naprosto reálné. Konec historické linky mne neskutečně emočně dostal. SPOILER: Tedy až na druhý pokus. Kdo četl, tak určitě bude vědět. Autorka si s námi totiž trochu pohrála a první závěr napsala úplně bez emocí. Ještě, že to nebyl ten správný konec. Kromě toho, že jsem se ze začátku nemohla začíst do historické dějové linky, mi ještě občas vadilo chování Johany. Někdy mně přišla jak puberťačka, která se poprvé v životě zamilovala. Rozhodně se jedná o knihu, u které budete hodně přemýšlet, a budete vděčni za svět, ve kterém žijete. Za to, že máte zdravé děti, nebo že jste zdraví vy sami. A budete snít o tom, aby již nikdy nikdo nemusel pocítit válku, což je v téhle době opět dost nejistý sen.

Tak jsem zase neodolala. Já prostě knihy od této české autorky mám moc ráda. Tohle je román, ve kterém se autorka nebála vykreslit problémy a pocity lidí jež se starají o své postižené děti. A také charakter a pocity těchto samotných dětí, které musí překonávat spoustu bariér a jejich chování je pro mnohé lidi nepochopitelné. Hodně emotivní, originální a inspirativní příběh o mamince, která sama vychovává autistickou dcerku Nelinku. Krůček po krůčku zdolává spoustu pro nás banálních situací. To, co se nám zdá samozřejmé, je pro tyto děti někdy traumatizující a těžko pochopitelné. I samotné seznamování a hraní s ostatními dětmi je pro ně hodně náročné. Jednou se děvčata při jejich návštěvě komunity setkávají s Alešem a jeho synkem Maxem. Jejich vzájemná přátelství nejen dětí, ale i dospělých se odrazí na psychickém stavu Nelinky a ta se začíná posouvat dál….. Mezi jejich rodiči to začíná pořádně jiskřit. I když oba vědí, že vždy musí mít ohled hlavně na své děti. Johana má i skvělou kamarádku, která je jí oporou. Ta píše svůj román, ve kterém se Johana dozvídá mnoho zajímavých věcí o jejich dědečcích. A v některých případech jsou její inspirací…. Myslím, že mnoho lidí si ani neuvědomuje, jak jsou tito lidé naopak geniální a jejich neuvěřitelní rodiče se o ně starají den co den . Mnohdy čelí i takovým zákeřným útokům a otázkám: Proč si takové dítě vůbec nechala ???? Každý má právo na život a vyslovit svůj názor. Podaří se jim udělat co největší pokrok? Může fungovat její vztah s Alešem??? A co vše se dozvěděla o svém dědečkovi??? Tak to si musíte knihu pořídit a přečíst!! Já moc děkuji paní autorce, že se nebála napsat tuto knihu a šla do toho!!! #podporujemeceskeautory

Příběh byl velmi čtivě napsán. Oceňuji propojení minulosti a přítomnosti a hlavně neotřelý příběh o automatickém dítěti. Konec byl za mě celkem dost uspěchaný. Mrzí mě, že tam nebylo více z Vojtova věznění. Nicméně je to první moje kniha od této autorky a myslím, že ne poslední.

Johana vychovává autistickou dceru a většinu svého života podřizuje její péči. Na vlastní potřeby, sny nebo vztahy jí už nezbývá mnoho prostoru. Když ale potká Aleše, který se stará o svého syna s podobným osudem, začnou oba zjišťovat, že si rozumí víc, než čekali. Jenže má Johana vůbec právo myslet na sebe a na vlastní štěstí? Nebo je její povinností se zcela obětovat dítěti? A může jí v hledání odpovědí pomoci dávný příběh, který nachází v románu své kamarádky a který se překvapivě dotýká i její vlastní rodiny? Kniha je vystavěná na dvou dějových linkách – současné a historické. Jak jsem později zjistila, jde o jeden z charakteristických znaků autorčiny tvorby. Já jsem se s tímto způsobem vyprávění u této knihy setkala poprvé a musím říct, že mě naprosto nadchl. Obě linky jsou propojené velmi přirozeně a nenásilně. Nikdy jsem neměla pocit, že by mě přepínání mezi nimi rušilo nebo že bych se ztrácela v tom, kde se právě nacházím. Naopak. Příběhy se krásně doplňují a postupně odhalují souvislosti, které nejsou na první pohled vůbec patrné. Nedokážu ani říct, která z linek mě bavila víc. Obě měly své kouzlo a každá nabízela něco jiného. Současná rovina přináší velmi aktuální téma péče o dítě s autismem a všech emocí, které s tím souvisejí. Není to jen o samotné péči, ale také o pocitech rodičů, jejich únavě, pochybnostech, osamělosti i právu na vlastní život. Historická část zase nabízí silný příběh lidí, kteří museli bojovat nejen o přežití, ale často i o vlastní důstojnost a možnost rozhodovat o svém osudu. Johana jako hlavní hrdinka na mě působila velmi uvěřitelně. Není dokonalá, občas si není jistá, pochybuje o sobě a snaží se najít správnou cestu. Právě díky těmto slabostem působí lidsky a autenticky. Její vnitřní boj mezi rolí matky a ženy, která by také chtěla být šťastná, je podle mě jedním z nejsilnějších motivů celé knihy. V historické lince mě velmi zaujaly obě mužské postavy. Každá z nich si během příběhu projde výrazným vývojem a obě čelí rozhodnutím, která nejsou vůbec jednoduchá. Čtenář jim fandí, ale zároveň se občas přistihne při otázce, zda by na jejich místě jednal stejně. Právě tahle morální nejednoznačnost dodává příběhu hloubku. Líbilo se mi i formální zpracování knihy. Současná linka je psaná v ich formě z pohledu Johany, díky čemuž se dostáváme velmi blízko jejím emocím a myšlenkám. Historická část je naopak vyprávěná v er formě, což jí dodává trochu větší odstup a podle mě to k ní skvěle pasuje. Oba způsoby vyprávění se navzájem dobře doplňují. Nejvíc mě ale zaujala právě propojenost obou časových rovin. Často se stává, že jedna dějová linka čtenáře baví více než druhá. Tady jsem ten pocit neměla ani jednou. Obě byly zajímavé samy o sobě a zároveň fungovaly ještě lépe dohromady. Historická část přináší silné lidské osudy a zamyšlení nad tím, jak okolnosti formují charakter člověka. Současná linka zase otevírá důležité a velmi aktuální téma rodičů pečujících o děti s autismem a všech výzev, které takový život přináší. Příběh s vůní lípy pro mě byl velmi příjemným překvapením. Nabízí silné emoce, zajímavé postavy, aktuální témata i poutavý pohled do minulosti. Především ale ukazuje, že i lidé, kteří celý život pečují o druhé, mají právo myslet občas také sami na sebe. Knihu mohu s klidným svědomím doporučit a ráda si od autorky přečtu i další její příběhy.