Recenze na knihu
Óda na život Giséle Pelicot

Člověk si až říká, že to ani není možné, aby se tohle mohlo dít. Aby člověk, se kterým strávíte 50 let života, posledních 10 let zneužíval vás i vaše tělo ke svému i cizímu potěšení bez vašeho vědomí… A pak jen shoda náhod, díky pozornosti ochranky v jednom obchodě, rozplete příběh, který je jak z hororu. Rozhodně stojí za přečtení Příběh je napsaný poutavě. Gisele se vrací zpět do svého i manželova dětství, do jejich společného života, a postupně rozplétá nitky tajemství. Veřejně vystoupit s pravdou chtělo opravdu hodně odvahy

Velmi zdrcující a zneklidňující memoár o zneužívání a o tom, že štěstí lze najít v maličkostech a že přese všechno, co se nám stane, se můžeme vyhrabat ze dna a začít znovu. Děkuji Gisele, že se podělila o svůj příběh a pomohla dalším ženám s jejich těžkými osudy.

Kniha Óda na život je autobiografickou zpovědí Gisèle, která se po více než dvaceti letech manželství dozvídá něco, co jí úplně rozbije život. Nejprve se zdá, že jde „jen“ o problém se zvláštním chováním jejího muže s filmováním žen na veřejnosti. Jenže postupně vychází najevo mnohem děsivější pravda – její manžel ji dlouhodobě podával omamující léky a vystavoval brutálnímu zneužívání ze strany stovek mužů. A celý její dosavadní život se v tu chvíli rozpadá na kusy. Děj je extrémně silný a čtivý, i když je to spíš dokumentární zpověď než klasický román. Autorka popisuje nejen samotné události, ale i to, co jim předcházelo – drobné signály, které tehdy nevnímala, nebo jim nepřikládala váhu. A právě to zpětné skládání obrazu je hodně nepříjemné a silné. Velkou část knihy tvoří i to, jak Gisèle prochází následky celé situace. Jak reaguje okolí, jak ji lidé soudí, jak si každý vytváří vlastní názor na to, jestli „to zvládá správně“, nebo ne. A zároveň je tu její vnitřní boj – s tím, že člověk, kterému nejvíc věřila, jí zásadně zničil život. A že se s tím musí nějak naučit žít. Gisèle je neuvěřitelně silná žena. Ona sama se tak zpočátku vůbec nevnímá – spíš je vidět, jak ji události táhnou a ona se v nich snaží neztratit. Ale postupně se stává víc a víc sama sebou a stojí za sebou. A některé momenty, kdy musí jít i proti vlastním dětem, protože to každý z nich prožívá jinak, jsou opravdu hodně těžké a emotivní. Na knize je silné i to, jak je napsaná. Je přímá, syrová, ale přitom velmi čtivá. Dostáváte se hluboko do Giseliného prožívání, do bolesti, zmatku i postupného hledání opory v sobě. Není to jen popis událostí, ale i psychologický pohled na to, co taková zkušenost udělá s člověkem. Celkově je to kniha, která je místy až nepříjemně těžká na čtení, ale zároveň nesmírně důležitá. Ukazuje, jak snadno může být násilí skryté za zdánlivě normálním životem, a jak dlouho může zůstat neviditelné i pro nejbližší okolí. Silné, otřesné, ale velmi důležité čtení.