Recenze na knihu
Okno na západ Pavla Horáková

Pohled na osmdesátá léta v komunistickém Československu očima dvou dospívajících dětí. Jaké to u nás bylo? A nebylo by lépe tam za oknem na západě? Osmdesátá léta – kdo zažil, prožije je v knize znovu, připomene si to, co už možná zapomněl. Nad něčím se pousměje, něco ho může rozčílit. Já sama jsem jen o trošku mladší než hlavní hrdinové a tím, že na tu dobu vzpomínají jako děti, jsem většinu věcí znala a prožila. Ten, kdo tuto dobu nezažil, tu má opravdu dopodrobna vylíčeno, jak to chodilo, co se nosilo, jak se bydlelo, co se poslouchalo… Ze začátku jsem byla vážně nadšená. Bylo skvělé zavzpomínat na dobu před revolucí a připomenout si tolik věcí. Když jsem byla zhruba v polovině knihy a zatím jsem nedostala žádný děj, žádný větší příběh, upřímně, přestávalo mě to bavit. Chvílemi jsem měla pocit, jako kdybych četla encyklopedii o životě v socialistickém Československu. A konec, kde už se rýsoval nějaký ten příběh, jsem bohužel asi úplně nepobrala. Takže na jednu stranu za mě skvělé zavzpomínání na staré časy, na tu druhou prostě nevím. Asi také záleží na tom, jak ke knize budete přistupovat. Pokud nebudete očekávat žádný větší děj, rozhodně budete nadšeni, neboť vše z osmdesátek je tu vylíčeno naprosto přesně a skvěle.