Recenze na knihu
Kloktat dehet Naďa Dvorská

Skvělá kniha. Děj vypráví dítě. Ale tohle dítě není jako Vieweghův Kvido, který je až moc chytrý, až vám to nesedí. Vidí obrazy, které byste jinak neviděli, nebo si je nedokázali představit a vypráví příběh přesně tak, jak cítí všechen děj okolo sebe, autor ji zasadil do domova Domova, který není žádné nóbl sídlo, takže se potkáte i s vulgarismy. A hlavně vás donutí přemýšlet, jaké by to bylo, kdyby se Češi vzepřeli vpádu vojsk Varšavské smlouvy.

Román z pera Jáchyma Topola s názvem Kloktat dehet je zajímavým kontrafaktuálním dílem. Celý příběh je vyprávěn očima hlavního hrdiny, kterému nikdo neřekne jinak než Ilja. Jeho životní cesty jsou spletité. I když uplyne na pouhých 235 stranách přes dvacet let, pořád je tu vyvolávána iluze toho, že je hlavní hrdina stále dítětem. Text románu sám o sobě působí jako překotný tok řeči vypravěče, čehož je dosaženo za pomoci užití neznačené přímé řeči a tzv. smíšené řeči, kde chvilkami může mít čtenář pocit, že neví, kdo zrovna mluví. Celý děj se odehrává v městečku Siřem a jeho přilehlém okolí v rozmezí let cca 1948 až 1968. V textu jsou zachyceny některé historické události, jako je např. akce Ř či vpád vojsk Varšavské smlouvy. V rámci kontrafaktuality se dá mluvit třeba o nebojácném postavení Čechoslováků, kteří se snažili bránit své impérium a sovětským vojskům se bez boje nepoddali. Všichni však víme, jak to bylo v aktuální (reálném) světě. Knihu bych doporučila všem, kteří si rádi přečtou texty naplněné fikcí z českého prostředí a jimž nevadí překotné a místy trošku hrubší vyjadřování vypravěče.