Recenze na knihu
Rozložíš paměť Marek Torčík

O knize jsem toho v médiích nejdříve dost četl, takže mě na jednu stranu lákala, ale přece jen jsem otálel v obavách z ne úplně příjemného čtení. Po přečtení musím ale knihu vysoce ocenit, přečetl jsem ji jedním dechem, a i když to opravdu příjemné čtení nebylo, kniha mi ale hodně přinesla - vhled do chudých komunit v naší zemi a jejich problémů, a seznámení s pocity kluka, který je jiný a musí v tomto prostředí vyrůstat. Je to smutné čtení z prostředí sociáně slabých obyvatel na střední Moravě, kteří jsou v zajetí chudoby, nevzdělanosti a alkoholismu, a není v jejich silách se z toho dostat. A když v takovém prostředí vyrůstá citlivý a inteligentní kluk, který se navíc musí vyrovnávat i se svou odlišnou sexualitou, je to hodně náročné. Postavy nejsou černobílé, i ti kdo žijí ve velkých problémech, jsou vykreslováni v zásadě jako dobří lidé, kteří se snaží žít správně, a které semlely okolnosti. Marek Torčík má můj hluboký respekt za dílo, které vytvořil.

Veľmi pekne spracovaný detailný popis situácií a okolia. Obsahovo odporúčam každému, kto má potrebu niekoho nenávidieť za niečo, za čo ten druhý nemôže. Autorovi prajem všetko dobré.

Kniha mě přilákala svým tématem. Sdělení knihy je opravdu silné. Jsem zvyklá na knihy psané v ich nebo er formě, do tohoto formátu jsem měla problém se začíst, pak jsem se chytla a po odložení knihy do druhého dne jsem se to toho musela opět prokousat. Každopádně rozhodně stojí za to si knihu přečíst a zkusit se aspoň na chvíli vcítit do těžkostí autorova vyrůstání.

Já jsem četbu protrpěla. Hlavní hrdina si libuje v ufňukaném vzpomínání na dětství a dospívání, kdy všichni a všechno okolo bylo špatně. Život je k němu nespravedlivý a on je ten chudák. Který ovšem místo toho, aby se vzepřel a zkusil něco změnit, raději ustupuje a hýčká svoje bebíčko.

Příliš mne to nenadchlo. Vedlejší postavy a vzpomínky mají výrazně více prostoru než hlavní postava. Tématu LGBT se kniha týká pouze okrajově.