Recenze na knihu
Hory zpívají Phan Que Mai Nguyen

Úžasně nadšené reakce mě na tento příběh nalákaly. Rodinné ságy, navíc podané ze dvou stran naprosto miluji. Děj je rozdělen do dvou časových rovin, kde se setkáme s babičkou a vnučkou. Každá vypráví svůj příběh o své společné rodině, akorát v jiném časovém úseku. Tolik silných témat jsem v jedné knize již dlouho nečetla. Autorka má neskutečný dar si udržet čtenáře. Tipla bych si, že se nenajde ani jeden čtenář, který by knihu dokázal odložit s tím, že ho nebaví. Úžasný popis jak země, tak vesniček, domovů a kultury, čtenáře to nutí si informace googlit a pak to má i větší přidanou hodnotu. Hodně zajímavých a důležitých informací jsem při čtení této knihy načerpala a o Vietnamu už teď vím zase o malinko víc. Jediné co mi na začátku trochu vadilo, bylo to, že postavy byly hodně zaměnitelné. Nemohla jsem se začíst, protože mi splývaly jména připadaly mi hodně podobné a tím pádem jsem místo užívání si příběhu pořád myslela na to, o kom zrovna čtu. Přesně po 88 stranách jsem to vzdala, a neřešila postavy a jen hltala děj. A udělala jsem dobře. Jména nebyly podstatné pro poslání příběhu. Poslední třetinu knihy jsem obrečela, to bylo něco tak dojemného, že jsem si musela dávat malé přestávky při čtení. Ale nelituji ani jedné minuty, kterou jsem s knihou strávila. Doporučuji všem, jen je dobré si zvolit správnou dobu na čtení. Mě to teda rozsekalo, i když jsem v pohodě a neřeším žádné trable. Nádherný, dojemný příběh, který nás donutí přemýšlet o životě a o tom jak se máme vlastně krásně. A měli bychom být trochu pokornější. Toto je moje poselství, které jsem si z knihy odnesla. Ode dneška se budu radovat i z maličkostí :-)

Knížku jsem přečetla jedním dechem, nemohla jsem přestat. Vietnam jsem navštívila několikrát a získala jsem v této zemi i několik přátel. Také nemohu jinak, než souhlasit s paní Zasadilou - lépe bych hodnocení nenapsala.

Knížka mě velice překvapila. Souhlasím se vším co napsala paní Naděžda Bajtek. Velice doporučuji.

Vietnamská sága od roku 1930 po současnost. Spisovatelka se snažila nás provést velmi čtivě dost krutým příběhem. Jednoduchou formou se dozvíte o dějinách země, vietnamské válce a způsobu přežívání v ní i o hladomoru. Otřesné podmínky žití pro mě velmi těžce uchopitelné.

Úžasná kniha, která mě zcela pohltila.

Poutavý a dojemný příběh jedne rodiny na pozadi vietnamskych dejin 20. Stoleti. Přečetla jsem pár dní po navratu z Vietnamu a se všemi událostmi i místy popisovanymi v románu jsem se v nějaké forme setkala. Jako bych tam byla zpatky. Skvělé!

Pecka

„Války mají moc změnit jemné a kultivované lidi v monstra.“ – citace z knihy, str. 90 – Během čtení se vám chce brečet, řvát... Pak to vzdáte a snažíte se pobrat všechny ty hrůzy. Uvažujete, zda toto všechno bylo fakt možné, a ono ano, bylo! Občas přijdou pasáže, které vás znechutí, poté svitne naděje, že bude líp. A doufáte, v duchu se urputně modlíte, aby vše zlé už měly hrdinky za s sebou. Partyzánské boje, hladomor, důsledky pozemkové reformy, mazané praktiky tolik obávaného Vietkongu i hnutí Viet Minh a naprosto příšerné následky, které s sebou neslo použití chemického plynu známým pod libozvučným názvem Agent Orange. To všechno je v románu obsáhnuto.

Skvělá knížka, kterou si ráda někdy přečtu znovu. Jediné, co bych vytkla, jsou delší kapitoly, které měly kolikrát kolem 40 stran, osobně preferuji kratší.