Recenze na knihu
Alžběta a Nina Jana Poncarová

Kniha se čte jedním dechem. Až mě mrzí, že už ji mám přečtenou. Krásný příběh, rozuzlený na konci.

Příběh odehrávající se v Sudetech nám ukáže své tajemství a stíny minulosti, které rozdělily jednu rodinu. Nina se rozhodne, že vezme svou babičku Alžbětu na výlet do míst jejího mládí. Alžběta začne vzpomínat a začnou se tak odhalovat rodinná tajemství. Knihy Jany Poncarové mám moc ráda. Všechny, které jsem četla, si mě získaly a já si jejich čtení vždy maximálně užila. Všechny jsou vzpomínkami silných žen, které se musely poprat s osudem. Milé vyprávění, jako kdyby Vám jej povídala Vaše babička. Tajemství tomu přidává na čtivosti a nutí nás to číst pořád dál. Stejně jako ostatní knihy autorky, ani tuto jsem v podstatě vůbec neodložila a četla, dokud jsem se vše nedozvěděla. Příběh nám ukáže, jak komplikované mohou být lidské a rodinné vztahy. Jak je důležité mezi sebou mluvit, avšak také poznat, kdy je lepší mlčet a tajemství uschovat. Navíc je tu dobře vylíčena i historie, hlavně období kolem druhé světové války. Rozhodně se budu těšit na každou další knihu autorky a věřím, že i příště budu nadšená.

Opět dobrá kniha od Jany Poncarové. Mám její knihy ráda. Doporučuji.

Asi poprvé se mi u knížky, v níž se střídají dvě časové roviny, stalo, že jsem se těšila na obě stejně, žádná nebyla "oblíbenější", žádnou jsem neměla tendenci proletět rychleji. Všechno v příběhu bylo uvěřitelné, realistické – děj i postavy. Myslím, že s hlavními hrdinkami se dokáže hodně žen ztotožnit, možná na rozdíl od Eugenie z autorčiny předchozí knížky. :) Když mi zbývalo posledních pár stran, mrzelo mě, že příběh končí, nechtěla jsem se s Alžbětou ani s Ninou loučit. Jsem si jistá, že jsem knihu nečetla naposledy :)

Vše OK.

knížka se přečte jak se říká jedním dechem

Vztah hlavní dvojice, jako babičky a vnučky, mi přišel v první polovině knihy nějakým způsobem podivný. To se ale postupně zlepšovalo :) I když jsem se vždy víc těšila na "historičtější" časovou linku, tak jsem knihu i tak přečetla jedním dechem.

3,5* Tuto knihu jsem četla ušima a z interpretace jsem byla nadšená, Dana Černá je jasná jistota, ale velmi mile mě překvapil i skvělý a velmi příjemný přednes Lucie Štěpánkové. Hvězdičku navíc kniha ode mne dostává právě díky nim. Příběh je to zajímavý a hlavní linka se mi líbila, ale jinak tam bylo příliš nevyřčených věcí – otázek a také taaak obří tajemství, až už mě to nezajímalo a nechtěla jej vědět Mnohdy obsáhlé popisy mi nijak nevadily, užívala jsem si rozvláčnost, ale pokud by se proškrtaly – nechyběly by. Věřím, že knížka, potažmo autorka má své čtenáře, ale já k ním pravděpodobně patřit nebudu, takže s doporučením tady trošku pošetřím.

Jako všechny knížky od Jany Poncarové je i tato moc hezká a čtivá.

Nesmírně dojímavé .