Romantické útěky (10. - 12. díl) Balíček (3 ks)

Kniha mě zklamala, Praha byla celkem slušně popsaná, ale příběh byl plytký a v podstatě neuvěřitelný a hodně jednoduchý. A soutěž malých pivovarů taky nic moc. Už Vila v Itálii za moc nestála, ale tento příběh šel ještě dál.

To bylo sladké, naivní a tak nudně zdlouhavé.....Já půjdu proti proudu. Rozhodně tohle není čtení pro mě. Opravdu. V knize se nic neděje, postavy jsou ploché, nudné, některé až otravné. V tomto příběhu se pořád "řeší" to samé dokola. Svatba, jídlo, víno a pořádně se nevyřeší vlastně nic. Hlavní hrdinka se sice snaží být nad věcí a vše zvládnout, ale zároveň má obavy ze sblížením se a chová se jak puberťačka před prvním stykem a kdyby ji někdo nepomohl, nedokázala by nic. Čtení mě unavovalo, nudilo, a místy i uspávalo. 2* za popisy již zmíněného jídla, vína a Francie. Jinak mi to připadá, jakoby to psal někdo hodně naivní. Nechci říct že kniha je špatná, pro někoho kdo má rád čistě oddechovku, kde se téměř nic neděje a neřeší,je to to pravé ale já potřebuju od příběhu napětí, emoce, vzrušení...

"Život je příliš krátký na to, abychom pili víno, které nám nechutná." Další díl ze série Romantické útěky jsem si nemohla nechat ujít. Miluju víno i šampaňské, jídlo a cestování. Toto všechno najdete v jedné knize. Vše je bez zbytečné omáčky, hned od první strany jsme ve Francii v oblasti Champagne před château Saint Martin. Hattie byla moc sympatická, ale ke konci mě trochu už vytáčela svým chováním. Luc byl docela nepředvídatelný. Chvíli milý, pak zas neomalený. Nějak jsem mezi nimi necítila chemii. Fliss už známe z předchozího dílu a byla hrozně fajn. Svá, živá a nespoutaná. Dodávala tomu trochu energii. Čtenář se dozví hodně jak o víně, ale také o francouzské kuchyni. Ale o výrobě vína a vinici nic, což mě moc mrzí. Výlet do Paříže se mi asi líbil nejvíc. Vzpomínala jsem, když jsem tam byla já a moc si to užívala. Víte jak příběh skončí. Je to skvělá odpočinková kniha s romantickou linkou, vínem a francouzskou kuchyní. Ovšem, když to beru jako díl série, kterou někdo čte už od začátku a ne jako já, která má přečtených pár dílů, věřím, že to už může být ohrané a moc to člověka nebaví. Vlastně je všechno hrozně podobné, jen se mění postavy a země a města. Jinak šablona příběhu se stále opakuje. V doslovu se čtenář dozví, proč je kniha taková jiná a chybí jí ta jiskra. Což je smutné. Možná by si měla dát autorka delší dovolenou a třeba zas její knihy budou to, co bývaly.

Na 12. díl jsem se tak moc těšila, obzvlášť proto, že příběh je z Prahy. Anna přijíždí do Prahy kvůli stáži v pivovaru, kde se naučí vše z procesu vaření piva. Cena je velká, může vyhrát vybavení potřebné pro vaření piva. Ze stejného důvodu do Prahy zamířil i Leo (známe ho jako bratra Raphaela z 11. dílu Vila v Itálii). Stane se Anniným konkurentem a zároveň spolubydlícím. S Annou je ovšem pojí minulost. O výrobě piva se moc nedozvíme. Těšila jsem se která místa budu poznávat, bohužel ale Praha není tak do detailu popsaná jako jiná místa z knih Caplinové. Tradiční jídlo se sice v knize objevuje, ale nejsem si úplně jistá výběrem. Příběh Lea a Anny se mi líbil. Leo byl v knize Vila v Itálii popsaný víc jako bezstarostný, snadno životem proplouvající, možná až lehce rozmazlený kluk. Tady se ale o jeho charakteru a chování dozvídáme vše a moc jsem si ho oblíbila. Anna byla na začátku trochu upjatá, ale pak mě začala bavit. Kniha nebyla špatná, ale do mých top 5 knih od Caplinové by se nedostala.

"Tentokrát ji to nezasáhlo jako blesk; bylo to spíš jako poupě rozvíjející se v jejím srdci, jasný květ zářící na slunci a vdechující život poušti." . Pokud sháníte jednoduchou romanťárnu, kde je již od první strany jasné, že se hlavní hrdinové milují, Vinice ve Francii je přesně pro vás.  . "Každý z nás musí být hlavní postavou svého života." . I když je kniha jednoduchá a velmi sladká, stejně budete hltat každou stranu a užívat si příběh s hlavními hrdiny.. Teda tak do třičtvrtě, protože pak hlavní hrdince na chvilku hrábne a začne se chovat velmi nepředvídatelně... Ale i přes to se vám to bude moc líbit. . Hattie je moc milá a obětavá a jako postava mi byla sympatická. "Hattie, sice vás vůbec neznám, ale nepřipadá mi, že byste byla kráva. Nemáte ani rohy, ani vemeno."  A potom je tu Luca, ten mě okouzlil už od začátku, i když možná to není úplně postava, která by za svou lásku tvrdě bojovala.. . Kniha má velmi příjemné nejen hlavní postavy, ale i vedlejší, jen si k některým musíte najít cestu. Moc mě potěšilo setkání s postavami z předešlých knih. Je to jako poznat staré známé, kteří vám chyběli, aniž byste o tom věděli. . Julie Caplin je pověstná i láskou k jídlu a pití, které vás bude provázet i tímto příběhem. . "Život je příliš krátký na to, abychom si nekupovali věci, které nám dělají radost." A kniha Vinice ve Francii vám určitě radost udělá. Užijte si jí, moc vám ji doporučuji.