Vraní strom

Zkraje malinko drhlo, ale potom napětí a zvraty a magie a došlo mi ke konci, že čarodějnice musí pokračovat, protože krev není voda. A ta krutá oběť nevím, ale asi byla nutná k prozření…?

Kniha mě okamžitě vtáhla do děje a díky krátkým kapitolám se četla velmi svižně. Atmosféra je temná, místy až mrazivá, což z ní dělá ideální čtení na dlouhé podzimní nebo zimní večery. Knihu ocení především čtenáři, kteří mají rádi rodinné tajemství, napětí a příběhy s nádechem nadpřirozena.

Vraní strom byl příjemná jednohubka. Mám ráda téma čarodějnictví, už jsem podobných knížek přečetla x. A tohle se četlo vážně moc dobře. Krátké kapitoly rychle utíkaly a celkově mě to bavilo. Knížku bych rozdělila na dvě části. První část byla taková ze života, docela milá, rodinná. Hodně o vztahu patnáctileté dcery a její matky, o novém životě na novém místě. Vraždu k tomu milému samozřejmě nepočítám Druhá část byla, jako kdyby jí snad psal někdo jiný. Docela dost ujetá, plná rituálů, milion zvratů, zvrácených nesmyslností. Bylo to takové hodně naivní a přitažené za vlasy. A ten závěr? To by mě ani ve snu nenapadlo. Každopádně, přesně takovou jsem knížku čekala a tudíž jsem spokojená. Po přečtení několika náročnějších knih jsem chtěla něco svižného a jednoduššího a v tom Vraní strom dokonale obstál. Zaznamenala jsem pár divných slovních obratů, co by běžně nikdo nepoužil, asi chyba překladu.Toť vše, co mám ke kvalitě zpracování. Obálka je moc hezká. Nakonec přidávám tři tipy na knížky s podobným tématem - Strom čarodějnic, Ostrov čarodějnic, Divé ženy. S nádechem hororu je ale podle mě ze zmíněných jen Vraní strom.

Skvělá knížka...od začátku až do konce napínavé.Doufám,že bude pokračování.

Autor umí vykreslit prostředí opuštěného domu v lesích, okruh čarodějnictví a nenávisti. Chviličku jsem tam viděla i romantickou linku, ale bohužel. Lily je opravdu zdrcená ze ztráty otce, ačkoli si pořád připomíná, že ten alkoholik u nich doma v obýváku, nemůže být její otec,který jí četl pohádky na dobrou noc a pořád se smál. Její matka Hazel mi nesedla už od začátku a už i vím proč. Na konci knihy jsem se teda dicela křenila nechutností a zároveň jsem se tedy musela smát, jak tohle mohlo autora napadnout ale budiž, zřejmě mu to přišlo k čarodějnictví adekvátní. Konec děje mi přišel tak trochu otevřený, ačkoliv už uzavřený je. I tak bych byla ráda, kdyby Cheetham napsal nějaké pokračování