Svit temnoty (poškozená)

Hlavní příběh knihy je zasazen do roku 1993, kdy byl internet ještě v plenkách a ani vyšetřovací technologie nebyly na tak vysoké úrovni. Kniha je vyprávěna retrospektivně, kdy se občas vracíme do Anina dětství, které vůbec nebylo jednoduché a velmi ovlivnilo celý její život. Bohužel skok v čase není nikdy uveden, takže jsem občas chvíli tápala v jakém čase na nacházím. Nicméně kapitoly jsou krátké a musím říct, že když jsem se po cca 50 stranách naladila na autorky styl, mizely mi stránky pod rukama. Kniha není klasickým thrillerem, ale téměř true crimi a zpověď zároveň. Právě díky tomu mi někdy během čtení běhal mráz po zádech. Pokud se vám líbila kniha ZTRACENA V BÍLÉM ŠUMU od španělského autora Javiera Castella, pak jsem přesvědčená, že vás osloví také SVIT TEMNOTY.

Thriller zabývající se pohřešovanými dětmi, přesně tato věta mi stačila k tomu, abych se rozhodla, že si Svit temnoty jednoznačně přečtu! Jako čtenáři se dostáváme do velmi temného a ponurého příběhu, kde se ve městečku Mendocino ztratí dívka. Anna Hartová se rozhodne tomuto zmizení přijít na kloub a my společně s ní zjišťujeme podstatné informace v celém příběhu. Čtení mi místy dávalo zabrat, jak se něco týká dětí, má to na člověka o to větší dopad. Ale i přes toto složité téma jsem díky čtivosti musela číst stále dál a dál. Kniha má 400 stran, není to žádná jednorázovka na jedno odpoledne, ale jsem si jistá, že si této tloušťky během čtení ani nevšimnete. Pokud hledáte neobvyklou a zajímavou detektivku/krimi, tak Vám musím Svit temnoty jednoznačně doporučit! Za knihu moc děkuji @knihydobrovsky Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce. ❤

čekala jsem víc.

U této knihy mě hodně zaujala anotace. Čekala jsem temnou a drsnou krimi pojednávající o unesených dětech. Ale nakonec to byl spíše takový průměr. Samozřejmě samotné téma je dost těžké a temné, nicméně jsem od autorky nedostala to správné napětí. Celé vyšetřování se vedlo jako rozhovory a výslechy lidí okolo unesené holky a na pachatele se narazilo v podstatě náhodou. Neměla jsem dojem, že by policejní sbory našly nějaké důkazy, díky kterým by postupně skládaly nějaký ucelený obrázek. Jen vedly rozhovory a zkoušely své domněnky a intuici a hle, najednou se s případem pohnulo. Neměla jsem z toho ten správný pocit pátrání, ale to může být jen můj dojem. Sama hlavní představitelka si nese vlastní břemeno a tíhu života, což také zaujímá určitou zvědavost čtenáře. Během jejího 'ozdravování' a pokračování v případu, se několikrát vrací do své minulosti a odhaluje vlastní bolesti a prozrazuje, co se stalo nedávno. Takže se vlastně celá kniha veze na takové tematické depresivní vlně... Samotný příběh nebyl špatný, i když jsem čekala více. Ale trochu jsem bojovala s překladem. Nějak mi nešlo na jazyk slovo detektivka. I když je to asi správně, tak nejsem na takový tvar zvyklá a zní to jako knížka :⁠-⁠D. Sem tam byly věty trochu kostrbaté a slova ve větách přeházená do divného slovosledu. Jinak nemám větších námitek, prostě nenáročná kniha...

Asi ani nedočtu. Vůbec mne nezaujala. Opravdu nic moc.