Svědectví o životě v KLDR

Ja ty feministky nejak nemusím... ALE!!!! Nina je skvělá. Knihu jsem četla jednim dechem. To, co se děje v KLDR totiž přece "všichni víme" , ale přečíst si to od zdroje je proste neuvěřitelný. Moc Nine fandím. Jako samozivitelka podporim samozivitelku i koupi další jeji knihy. A vy si je prectete také. A nezapomeňte hudrovat na uprchlíky lačnící po o fous lepším životě. :)

Velmi pěkná kniha.Je mi smutno a jsem znechucena jak se může v 21.století takhle žít.

Série rozhovorů se sedmi Severokorejci, kteří se dostali ze své země. Oceňuji různorodost respondentů. Co mi však chybělo, bylo třeba i krátké zakončení každého rozhovoru tím, jak se jednotliví lidé začlenili do společnosti, ve které žijí dnes.

Kniha je samozřejmě ubohou ukázkou nevzdělanosti dnešní doby, psaná na zakázku Pravdy a lásky Václava Havla. V každé zemi je samozřejmě dobré i zlé, různých dokumentů a reportáží proti KLDR už jsme každý viděl asi miliardu. Nicméně toto vše je režimní pamflet a nikoli snaha rozšířit něčí vědění. Kdyby paní psala knihu v opačném slohu, moc by nevydělala, médi by byla vykreslena jako odpad společnosti a dost možná by ani její kniha nebyla přijata do distribuce. Já znám a mám na facebooku v přátelích lidi, kteří v KLDR dlouho pobývali a mají na ní přesně opačný pohled než nabízeči služeb co za peníze činí takovéto zvrácenosti pro tupohlavé stádo, které zbaští vše co je mu vůdci předhozeno. Kdyby zde skutečně byla snaha mluvit pravdu a nic než pravdu, dost možná by režim kritizoval například Niger, nebo Sudán a desítky dalších zemí, kde právo silnějšího vyvolalo hladomor a průměrná délka dožití je zde asi 55 let (v KLDR 73 pozn.).

Moc zajímavá kniha napsaná formou rozhovorů s lidmi, kterým se zdařil útěk ze země. Rozhodně jsem nečetla jedním dechem... naopak jsem si mezi jednotlivými rozhovory a občas i během nich dala prostor to vstřebat a přemýšlet. Třeba i o těch běžných svobodách, které máme a ani si je neuvědomujeme - jako jít do města, na koncert či do kina,... jet na výlet nebo dovolenou, aniž bych musela mít úředně schválenou cestovní doložku pro cestu do sousední dědiny..., organizovat si sama volnočasové aktivity, bavit se s přáteli a známými, aniž bych se musela bát, že mně někdo nahlásí za to, co jsem řekla nebo že nemám na pyžamu připnutý odznak vůdce..., že popraví celou mou rodinu za to, že jsem shlédla romantický film z jiné země... Kniha rozhodně stojí za přečtení.