Levá strana světa

Dojemný příběh. O ženě, která se nechtěla vzdát kariéry a se třemi dětmi pracovala ve dne a dlouho do noci. Všechno se snažila stíhat, až jednoho dne se natáhla při řízení auta pro mobil (kdo tohle nikdy neudělal?). Jedná chvíle, jeden okamžik, špatné počasí a jedna vážná nehoda. Od té doby nevidí a necítí levou polovinu těla a dostává se krůček po krůčku zpátky ke svému životu... Ale musí přehodnotit všechno co měla.. Najednou se ji v životě objeví její máma, která od smrti svého syna v podstatě na dceru zapomněla... A teď je tady aby ji pomohla, ale ona její pomoc odmítá.. vděčnost - to je to slovo, které tohle vystihuje.. žije a dostala šanci žít

Není to úplně příběh od kterého byste se nemohly odtrhnout, ale je hluboký. Nejen tím, že spousta z nás jede jako stroj podobně, jako hlavní hrdinka aniž bychom si uvědomovali, že nám to není vlastní a když nezastavíme vědomě m, tak nás nejspíš zastaví něco, jako v tomto případě autonehoda.Netušila jsem, že něco jako opomíjení levé strany existuje a tak mě tento příběh obohatil.

Kniha, kterou jsem dlouho nemohla pustit z hlavy, protože můj mozek nechápal, jak je možné nevidět jednu polovinu? Jak je možné, že nevidí nic na levé straně, vždyť jenom otočí kousek hlavou ne? Za mě, pokud něco takového sami neprožijeme, nemůžeme to pochopit. A proto mě kniha chytla. Od samotného začátku až do konce. S jednodenní pauzou, protože jsem to potřebovala vstřebat, nebo spíše opustit myšlenku, že to musím pochopit. Příběh klasické americké rodiny, kdy děti jsou spíše s hlídačkami než s rodiči, kteří chtějí žít americký sen. Bylo jasné, že to tempo, které měla hlavní hrdinka Sára nasazené nemohlo tělo vydržet a něco se stane. A tak přišla autonehoda s fatálním následkem. Líbila se mi urputnost, se kterou hrdinka odmítala přijmout svůj úděl a snažila se navrátit do "normálu". Co mi trochu chybělo, byl jakýsi zlom, kdy bylo jasné, že se "normál" nekoná a musí se přijmout to, co je teď. Konečné přehodnocení priorit, sblížení s rodinou (hlavně s matkou a synem, kterému pomohly Sářiny fyzio postupy) a využití svého potenciálu i když máte pocit, že se vás život snaží dostat na kolena byla ukázka toho, že i to zlé může vést k něčemu dobrému.

Krásná kniha, doporučuji!

Hodnocení: 3,5 hvězdy. Nejslabší příběh od autorky. Začátek mě bavil. Až pohltil. Z pracovní náplně hlavní hrdinky jsem byla ve stresu víc než ona. Nevydržela bych ani jeden její den. Pak jsem ztrácela pozornost i zájem. Nemoc nebyla dle mého názoru dostatečně vysvětlena. Měla jsem víc otázek než odpovědí. Jak mohou pacienti nevidět jednu stranu, když ji mají přímo před sebou (místnost, obázek, talíř), ale když vidí člověka, tak ho vidí celého? A otázek vznikalo mnohem víc. Konec mě dojal, proto dávám nakonec vyšší hodnocení