Kolegové

Kniha Kolegové od Jany Novákové vypráví příběh pětatřicetileté introvertky Karol, která žije na první pohled obyčejný, možná až stereotypní život. Jenže pak přijde zlom – zjistí, že její manžel má jinou - mladší... hezčí...A právě v ten moment se všechno začne měnit. Karol se s překvapivou silou dokáže oklepat a postupně objevuje nové možnosti i samu sebe. Do jejího života vstupuje i dlouholetý kolega, mezi nimiž to začne jiskřit… ale ani tenhle vztah není tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát. Najde Karol svou hodnotu? Dokáže se postavit sama za sebe a stát se sebevědomou ženou? Já jsem si knihu moc užila. Přestože se věnuje vztahům a ne vždy lehkým tématům, je psaná s nadhledem, lehkostí a jemným humorem. Nejvíc mě bavily Karolíniny vnitřní monology – byly autentické, vtipné a často až bolestně pravdivé - přesně tak to v mojí hlavě vypadá dost často. A musím se přiznat – v její neochotě zvedat telefony nebo mluvit před lidmi jsem se viděla až příliš. Kolegové jsou čtivou, oddechovou, ale zároveň i hlubší knihou, která vás může přimět se zamyslet… a možná si z ní i něco odnést.

Po této knize jsem pokukovala a velmi mě zajímal příběh, no a já měla to velké štěstí si knihu přečíst. Pětatřicetiletá Karol si žije v celku poklidný život v zajetých kolejích. Dá se říct ve stereotypu. S manželem má pěkný vztah, oba mají své koníčky, věří si, funguje mezi nimi skvělý humor. Život se ji obrátí vzhůru nohama, když se dozví o poměru svého manžela. Karol najde velkou oporu a nečekanou pomoc v práci. Líbilo se mi, jak si Karol povídala s Karolínou a její myšlenkové posuny a rozhovory. Velmi zajímavé bylo otevření tématu, děti. Tlak na ženy, který stále dnešní společnost řeší. Otázky typu, už někoho máš? Kdy bude svatba? Kdy bude dítě? První, druhé. Když jsou dvě holčičky, tak to chce ještě chlapečka, ne? Proto možná je příběh tolik realistický, citlivý a lidský. Napsaný s humorem, nadsázkou, nadhledem. Příběhy o nových začátcích, sebelásce a hledání vlastní hodnoty.

Kniha Kolegové není prvoplánový román, který by někteří z vás od knihy mohli očekávat . Karol, vdaná introvertka, dává přednost gauči, kávě a knize před akcí a napětím. Její manžel je pravý opak a jeho aktivity zaplňují celý jejich kalendář aktivit. Karol to ale nevadí, k ní samotné je pozorný a dobu, kdy je Honza pryč, tak se věnuje tomu, co jí baví - nejčastěji gaučing. Jak to tak ale bývá, ze vztahu se může stát stereotyp a ač si na nic manžel nestěžoval, tu chybějící akci u Karol si našel u mladší, hezčí a akčnější milenky. Tato skutečnost vyjde najevo díky kamarádce Adéle a po této události příběh nabírá na obrátkách. Karol odhodí svoje zásady, které razila několik let a začne se díky své kamarádce Bětce objevovat ve společnosti a vlastně taky tak trochu chytá druhý dech a mění se. Proměna Karol se mi na knize líbila ze všeho nejvíce - nejde o to, že by najednou vymetla každou akci, ale spíše si začíná uvědomovat svoji hodnotu. A celý tento proces byl přirozený a autorka ho vykreslila dokonale. Potrhlá kolegyně Bětka má v malíčku aktuální trendy seznamování mladých a ač se to Karol v první chvíli nezdá, nakonec to taky vyzkouší. Jenže i staré metody platí a i bez aplikaci se dá seznámit - na scénu přichází dlouholetý kolega Tomáš, který je prvotřídní rýpal a dokonale si střeží své soukromí. A v Karol se to začne prát - je lepší zamilovanost, pobláznění s motýlky v břiše a nebo nezávislost, kdy se nemusí na nikoho ohlížet? Vede v sobě velký boj, vnitřní monology byly super, moc mne bavily - jen bych občas uvítala rozdělení, která půlka se k situaci vyjadřuje - jestli Karol a nebo Karolína . Tomáš a vlastně i Honza - dokonalé případy popisující muže - chtějíc všechno, nerozhodné a nedej bože s nějakou zodpovědností. Autorku cením za ten závěr, tohle mi tam totálně sedlo, ale beznadějné romantičky asi nadšené nebudou .