Bohyně krve a kostí (poškozená)

Někdo by měl Jennifer říct, že méně je někdy více... Bohužel. 2/3 knihy se pořádně nic neděje, pořád se přetřepává to samé, aby pak posledních cca 150 stránek člověk jen vyvaleně koukal... Závěr za mě velice zajímavý a doufám, že poslední kniha už nám dá řádné zakončení bez zbytečných "přetřepávaček" kolem...

Co to sakra bylo? Víc jak 800 stran bylo uplne zbytecnych. Uz u predesleho dilu jsem byla zklamana ale tohle, tohle bylo strasne zklamani.

První díly série jsou sice tlusté, ale čtivé a plné akce. Tenhle nejtlustší je o ničem. Sáhodlouhé opakující se rozhovory, nelogické chování postav, úplně zbytečné mezizapletky, další a další odhánění, kdo je kdo a nové a nové pojmenování různých úrovní bohů, dlouho se nic neděje a pak posledních cca 20 stránek víc události než v celé knize. Za mě obrovské zklamání.

Tohle se opravdu nepovedlo. Strašně jsem se těšila na další díl oblíbené série ale říkám si co to sakra bylo ? Tohle je trošku nedomyšlené. Úplně mě to spíš nasralo než abych měla takovou radost jako když zjistíte že je další díl. Nějak nevím co víc k tomu dodat spíš jsem zklamaná a to víc než dost.

No, čekala jsem posun v ději. U prvních dvou dílů jsem se fakt nenudila. Pořád něco nového. Jo, občas jsem se ztrácela v tom, kdo je Bůh, kdo Prvotní a jak to tam vlastně celé funguje, ale pořád to nějak šlo. V mezičase jsem přečetla druhou sérii (o Nyktovi) a tam to bylo tedy plné úzkostí a myšlenek. Tentokrát to ale autorka přenesla i do této série a musím přiznat, že mě kniha zklamala. Příliš posun v ději tady není. Hodně se ale řeší kdo je kdo a co s tím. A přitom tahle série je má oblíbená. Určitě ji dočtu, ale tohle je zklamání...