Houby nejsou na houby!

Alespoň jednou ročně vyrazí na houby přes sedmdesát procent obyvatel České republiky, což nemá ve světě obdoby. (Jan Borovička, Česká mykologická společnost)

Co na to odborníci?

Mykologové mají své vysvětlení. Podle nich nám houbaření připomíná sport. Anebo dokonce lov? Můžeme se předhánět, kdo těch krásných hřibů, křemenáčů, kozáků, klouzků či třeba babek, nasbíral víc, a to bez velké fyzické námahy. Tuto zálibu navíc můžeme provozovat v jakémkoliv věku a nic nás nestojí. Přitom jsme v přírodě, na zdravém vzduchu, a ještě si pak doma ze svého úlovku připravíme lahodný pokrm. Víte, že v období válek a chudoby se houbám, jež byly téměř jedinou potravinou, která se dala v lese lehce najít, říkalo maso chudých? Určitě ale budete souhlasit, že houbaření přináší především relaxaci a příjemný pocit ze společné rodinné procházky lesem, ať už za ranního oparu, anebo třeba v chladivém odpoledním stínu, který les poskytuje. No, uznejte sami, není už toto dost dobrých důvodů vyrazit na houby?

Češi jsou v houbaření jedničky

Na houby chodili už naši předci

Sbírání hub v našich zemích má dlouhou historii. O jejich užitečnosti se učilo na venkovských školách už v 19. století a ve stejné době se začali objevovat první mykologové. Předpokládá se, že největší zásluhu na probuzení celonárodní houbařské vášně mají amatérští mykologové František a Miroslav Smotlachovi, kteří už v roce 1909 založili první bezplatnou mykologickou poradnu. Na jejich popud vznikla v roce 1921 také Československá mykologická společnost. I díky nim patří dnes česká mykologie k celosvětově neuznávanějším a čeští mykologové jsou bezesporu absolutní vědeckou špičkou. Není rovněž žádných pochyb, že českému houbaření náleží světové prvenství.

„Široké paletě hub nahrává v naší zemi různorodost podloží, jsou tu nížiny i podhůří, bažiny i suchá místa. Důležitá je právě příhodná pestrost biotopu." (Jiří Baier, mykolog)

Láska je na houby

Jedním z našich dobře známých odborníků na houby je i spisovatel, advokát a senátor Václav Láska. V minulosti vystřídal řadu profesí, včetně policisty, novináře a předsedy správní rady protikorupční organizace, kde načerpal inspiraci pro své tři úspěšné knížky s kriminální zápletkou. Nás však vzhledem k tématu v tuto chvíli zaujala především jeho poslední kniha, Láska je na houby, s výstižným podtitulkem O houbách v lese, v kuchyni i v životě. Odráží totiž celoživotní koníček Václava Lásky, kterým jsou houby a jejich využití v kuchyni. Jak sám říká, svět hub je pro něj útočištěm, kam se uchyluje od svého náročného profesního života, a který mu přináší jen radost a spokojenost.

Láska je na houby

Není atlas jako atlas

Kniha Láska je na houby je plná příběhů z lesů, luk a parků, obsahuje mnoho rad, tajů a receptů z houbové kuchyně a houbami je přímo provoněná. Otevírá fascinující svět hub, které mohou být půvabné, ale i nevzhledné, a stejně tak, jako většina z nich dokáže neskutečně chutnat, jiné mohou i zabít. Dílo je navíc doplněno spoustou fotek a poučných krátkých povídek. Troufáme si tvrdit, že pokud jste ještě houbařině nepropadli, po přečtení této knížky se tak určitě stane. A možná, že ve vás probudí dokonce i chuť si s houbami trochu zaexperimentovat.

„Možná vám přijde trochu nevhodné v pohodové knížce o houbách a o tom, co z nich dobrého připravit v kuchyni, začínat tím, že některé houby vás mohou zabít. Podle mě je ale lepší mít trochu nepohodlí při čtení této knížky než pak nepohodlí na nemocničním lůžku. A to ještě v tom lepším případě.“ (Václav Láska)

Co jste možná nevěděli

• Už naši keltští a slovanští předci prý dobře věděli, které houby se dají bezpečně jíst, a kterým je dobré se vyhýbat. Američtí vědci šli však ještě dál do historie a zjistili, že konzumace některých halucinogenních hub natolik podpořila myšlení, fantazii a řeč našich předků, že jsme se oproti jiným druhům vyvinuli rychleji.
• Podle České zemědělské univerzity připadalo v roce 2006 na jednu českou domácnost 8,2 kg nasbíraných hub.

Doma je doma

• Houbaření mají kromě nás rádi už jen Rusové, Ukrajinci, Bělorusové, Slovinci a Srbové.
• V Německu si mohou lidé odnést z lesa maximálně 2 kg hub, ve Švýcarsku je povolené nasbírat jen 1 kilogram hub denně a každý kilogram navíc stojí 100 eur, v Rakousku se nesmí chodit na houby ve skupinkách. Jeden houbař si může nabírat také pouze 2 kg hub, a to v době od 7 do 19 hodin, ve Francii a v Belgii je sbírání hub zpoplatněno a v Itálii si houbař musí koupit povolenku za 16 eur, která platí jen na jeden den. V Nizozemsku je sběr hub zakázán úplně a ve Finsku, Švédsku a Norsku roste spousta hub, místní je ale nesbírají.