Diamantová holubice vám odhalí duši australské buše

Emilie Tempestová se po letech cestování vrací do kraje svého dětství, tam, kde cítí kořeny. Domů, kde je půda sužována horkem, kde vítr, nesoucí s sebou zrnka prachu, je s vámi dnes a denně. Už jako dítě byla divoká, jejím domovem bylo Měsíční údolí a jejím jazykem byla Warlpudžština.

Po návratu se radostně vítá s kmenovým vůdcem Lincolnem Flindersem, chlápkem se zkaženými zuby, bílými vlasy, který ji zná od dětství. Přijímá od něj pozvání k večeři, kde hlavním chodem je pečená kočka (milovníkům zvířat nyní asi vstávají vlasy na hlavě) a užívá si domorodého zpěvu. Jen jedna osoba zde schází. Lincolnova dcera Hazel, kamarádka z dávných let, se kterou mají spoustu nedořešeného.

Ovšem na scénu vstupuje Blackie Džapanangka, čaroděj, šaman, který má dar buď uzdravit, nebo zabít. Emilie ho přistihne při hádce s Lincolnem. Jen její znalost jazyka je už dost omezená a tak jen tápe ze střípků slov. Ráno je Lincoln nalezen mrtvý, brutálně zavražděn, se zlomeným vazem a vyříznutou ledvinou. Jak přízračné.

Emiliina noční můra ožívá, její sny o zkrvavené, lidské ledvině se stávají smutnou skutečností. Podezřelý z Lincolnovy smrti je Blakie, který nehybně sedí na kameni s nepropustným výrazem ve tváři. Opravdu ho zabil kvůli znesvěcení půdy, jakémusi tabu? Objeví se i Hazel, aby vzápětí opět zmizela, tentokrát truchlit pro svého otce.

I Emilie odchází, do nedalekého, nenáviděného městečka s názvem Buřina. Smrt přítele jí nedává spát, zvlášť když se zdá, že šaman vrahem není. Pátrá na vlastní pěst a sama se dostává do nebezpečí. A v hlavě jí zní píseň Karludžurru – Diamantová holubice. Tato kniha je velmi neobvyklá. Každá kapitola nese označení, což už nebývá moc běžné. Ale víc mě udivují ty samotné názvy, jako třeba - Buřina - prdel světa.

O vulgarismy není nouze a ačkoliv nejsem zrovna puritán, tak to množství sprostých slov mě hodně zarazilo. Spousta výrazů v knize jsou v domorodém jazyce, tudíž nebuďte překvapeni, že často budete vracet stránky na slovník, aby jste si je přeložili.

Život v centrální Austrálii, tak, jak je v knize popisován, bych určitě nechtěla žít. Šamanské písně, věčná oblaka prachu, mrtvé mouchy v uších dítěte – nic pro zhýčkaného Evropana. Kmen Warlpudžu je sice fikcí, ale samotné jádro je společné pro oblasti severně od Alice Springs.

Adrian Hyland za tuto knihu získal prestižní Cenu Neda Kellyho a v roce 2010 vydal další dílo, opět v hlavní roli s amatérskou vyšetřovatelkou Emilií. Diamantová holubice si jistě u nás své příznivce najde. Je šamanská, divoká a vulgární.