Ve jménu Jeho Veličenstva

Vezměte to nejlepší z Jamesa Bonda, Sherlocka Holmese, Austina Powerse, přidejte spoustu humoru, napětí a podsvětí Londýna... Takto začína anotácia knihy... Neviem... Zo začiatku tomu tak bolo, ale postupne bola bizarnosť a originalita postáv, prostredia a záhadnosť príbehu nahradená plochým posúvaním sa hrdinu z bodu A do bodu B. Zakaždým nejakým zázrakom vyriešil neriešiteľný problém a jediné, čo som v knihe ostal hľadať boli zvyšky humoru. Tie našťastie v akej-takej podobe vydržali až do konca. Nie zlá kniha, ale moje očakávania nenaplnila. Každopádne, ak vyjde druhý diel, aj napriek tomu si ho prečítam. Minimálne preto, aby som zistil, ako to bude s tým Kájou.

Po šílené zkoušce z psychologie jsem si musela zlepšit náladu, proto jsem zabrousila do knihkupectví. Jakmile jsem spatřila Gatissovo jméno, věděla jsem, kdo toho dne odejde domů se mnou. Je to šílené, možná bizarní, pro někoho možná i blbé, ale když tu knihu zkrátka neberete vážně a nesrovnáváte ji s jinými příběhy podobného žánru, tak vás jednoduše baví. Gatiss si na nic nehraje, šokuje, překvapuje, podivnosti žene do stále větších otáček, někoho možná i pohorší, zaskočí, ale když nejste zapřísáhlý věřící s čistou a nevinnou duší, žádná zvrhlost vás neurazí. Skvělá sarkastická oddechovka, která má možná opravdu velice podivnou zápletku, jejíž rozklíčování je stejně zvláštní jako zbytek knihy, ale Gatissovy popisy a jeho humor jsou pro mě zkrátka tak silnou srdcovou záležitostí, že ani zvrácenost a šílenost Lucifera Boxe mi nedovolí křižovat se nad některými scénami. A to jsem docela konzervativní a stydlivý člověk. I přes mnoho podivností jsem se jednoduše bavila a budu Gatisse v myšlenkách popohánět, aby napsal další díl. A rovnou by k tomu mohl pokračovat v Sherlockovi a uvést konečně toho Drákulu. :D