Ti, co vidí

Horory jsem moc nečetla. Vloni jsem začala Draculem od Barkera. Tohle ale možná ani není horor. Spíš psychologický thriller o vyšinutém doktorovi v ústavu pro choromyslné v severním Michiganu. Přiznám se, že ze začátku jsem se nemohla začíst. Nějak jsem se nemohla vyznat v příběhu. Na 47 straně se to zlomilo a pak už to bylo skvělý. V knize se prolíná minulost, rok 1935,kdy se stala vražda 13 leté dívky Rosemary ve žlutých šatech. Tuto linku doplňuje současnost, rok 1965. Žití v ústavu, pacientku, která slyší duchy, duše, které se jí zjevují jsou většinou zavražděné oběti a doktor Kaiser je tím fascinovaný. Dělá na nich pokusy tak dlouho, dokud některé nezabije. Postavy jsou dobře napsaný, pacientka Sofie je dívka z minulosti, zároveň se seznamujeme s její rodinou. Dvě dcery a syn. Začíná se pátrání po matce, která měla být mrtvá… šokující události na sebe nenechají dlouho čekat. Část ke konci v lese s doktorem, duchy, Hattie a Jude a Sophií jsem měla husinu. Tleskám. Nijak zvlášť jsem se u knihy nebála, spíš mě fascinovala. Trochu si myslím, že někteří lidé opravdu vidí víc než my ostatní. A také to, že je něco mezi nebem a zemí. Každopádně tato kniha vyvolává emoce, nutí číst, dokud není přečtená. Konec byl krásný, i když za mě trochu pohádkový, …

Tu knížku jsem přečetl za dva dny. Strašně mě bavila, nemohl jsem se od ní odtrhnout. Chvílemi to bylo hororové, ale spíš bych to označil za psychologický thriller. Každopádně zítra jdu na druhý díl a moc se na něj těším. Rozhodně doporučuji :)

Moc se mi líbil způsob vyprávění, kdy příběh není úplně chronologický. Přeskakujeme z minulosti do přítomnosti, pak zpátky a pak třeba ještě dál do budoucna. Takové knihy mě vždycky zaujmou víc. Je to napínavější, postupně odhalujeme, co se teda vlastně stalo. Od toho je těžké se odtrhnout. Moc mě to bavilo.

Řekla bych, že se jedná o skvělý hororový thriller. Určitě stojí za přečtení!

Po přečtení první poloviny knihy jsem byla k jejímu obsahu trochu skeptická. Ne, že by se mi příběh nelíbil, ale bylo to napsáno pro mě celkem nepřehledně a ač mi změny času normálně nevadí, tady jsem opravdu dost dlouho tápala a ze začátku ani nevěděla, zda jsou tam doby jen dvě, nebo dokonce tři... . Trvalo tedy tak polovinu knihy, než jsem se opravdu chytla a nemusela nad tím pořád přemýšlet - o to víc jsem si pak ale užívala příběh, který byl vlastně celkem zajímavý, i když to nebylo nic převratně nového. . Kniha má moc krásnou obálku a ač já sama anotace vůbec nečtu, tady bych vám to doporučila. Už jen proto, že se pak díky tomu třeba v příběhu chytnete dříve, než já a nebudete tolik tápat. Já knihu přečetla za den a upřímně si neumím představit do toho číst ještě něco jiného - to už bych asi nedala vůbec :)). . Trochu ale taky k samotnému příběhu - krátké kapitoly spolu s vyprávěním hned několika hlavních postav bylo skvělé, Hattie jsem si zamilovala hned a její nadání ji upřímně záviděla. Samotný ústav tam nemá zase až takový prostor, jak jsem od knihy očekávala a možná je to svým způsobem i dobře. Knihu doporučuji a jsem velice zvědavá, co na ni řeknou ostatní, sama jsem se hodně rozmýšlela, jaké hodnocení vlastně dám.