Slepý hon

Povedene pokracovani serie plne v jejim duchu. Pribeh ma spad a neustale udrzuje ctenaruv zajem o to, jak to Felix zase vyresi.

Slepá bábo, kam tě vedu? Do kouta! Co v tom koutě? Kohouta. Co v tom kohoutě? Zlaté vejce. Co v tom vejci? Zlatá jehla. Co v té jehle? Zlatá niť. Co v té niti? Nic! Tak si mě slepá bábo chyť! Tak po téhle hře přestanou děti náhle vidět. A je na Felixovi a jeho bandě, aby záhadě přišli na kloub. Jenže slepé děti jsou jen začátek. A to ani nemluvím o tom, že i další entity ze záhrobí si chtějí podmanit nás svět. Dokáže Felix tyto hrozby zastavit včas? Přemýšlely jsme někdy o významu téhle dětské říkanky? Nebo vám přišla úplně v pořádku a nikdy jste si neříkali, co může znamenat? Je pravda, že jsem nechápala, proč kohout, jehla nebo niť, ale nikdy jsem se nad tím nezamýšlela. Jako děti se zkrátka tuhle básničku neučíme a neřešíme. Jenže v téhle knize autor zasel do mého mozku semínko pochybností. Kde Erben nebo Němcová sbírali povídky, pohádky nebo říkanky? Nemohly mít v minulosti úplně jiný význam? Ve starých hrách se často mohly skrývat prvky prastarých rituálů. A tak i Slepá bába mohla sloužit k magickým účelům. Autor v knize naprosto perfektně vysvětluje, jaký může mít báseň skutečný význam. A když se pak v příběhu objeví i Slepá bába, nekecám, běhal mi po zádech mráz. Nečetla jsem ani jeden díl Kladiva. Popravdě jsem se mu spíše záměrně vyhýbala, protože jsem čekala bizardní akční četbu. Tuhle knihu jsem ale vyhrála od @knihkupectvi_krakatit .A já se rozhodla tuto 136 stránkovou knížečku, která je samostatným románem, přečíst. Čekala jsem, že se budu smát, že v ní budou šílené hlášky a děj nabitý akcí. Tohle všechno jsem skutečně dostala, ale dostala jsem ještě něco navíc. Dostala jsem neskutečně skvělý horor, při kterém mi vstávaly vlasy na hlavě a regulérně jsem se bála v noci na záchod. Každé zašramocení mi bylo až krajně nepříjemné. Autor má můj obdiv. Vzbudit ve mne tolik emocí na tak málo stranách, to se nestává zase tak často. Navíc kombo humoru a hrůzy. Na jedné straně se směji, na druhé bojím. To jsem fakt ještě nezažila. Malé plus musí autor dostat i za pojmenování jedné postavy jako Františka Beneše. Konec je uzavřený, ale zároveň ukazuje, že i další říkanky mohou být nebezpečné.