Díky své delikátní formě a vytříbenému obsahu, spojujícímu ty nejlepší prvky středověké básnické tradice, si Ptačí sněm anglického básníka Geoffreyho Chaucera (asi 1343–1400) zajistil nejen výsadní postavení v rámci autorova rozsáhlého díla, ale rovněž platí za klenot středověkého literárního kánonu. Skladba komorní délky zachycuje básníka neznalého lásky, jenž po dni stráveném nad latinskými spisy usíná neklidným spánkem. Ve snu se mu zjevuje římský vojevůdce Scipio Africanus, který se mu stává průvodcem a zavádí jej do alegorické zahrady, v níž „plodný květen vládne celý věk“ a kde básník poprvé dostává příležitost poznat (byť jen jako svědek) lásku a její rituály zblízka. Ptačí sněm je ukázkou tzv. snového vidění, jednoho z nejoblíbenějších literárních žánrů vrcholného a pozdního středověku. O zdomácnění této formy se v anglickém prostředí nemalou měrou zasloužil právě Geoffrey Chaucer, a to jak překladem, tak vlastní tvorbou. Přestože datace i účel Ptačího sněmu jsou do značné míry spekulativní, mnohými historiky bývá báseň kladena do přímé souvislosti s námluvami mladého anglického krále Richarda II. a Annou Českou, dcerou římského císaře Karla IV., jíž vzdal Chaucer hold hned v několika svých skladbách. Zároveň se jedná o jeden z nejranějších dokladů spojení kultu svatého Valentýna s milostnou tematikou. Českému čtenáři se tímto vydáním dostává překlad básně do rukou poprvé, doplněný předmluvou nastiňující hlavní rysy žánru středověké snové poezie a Chaucerových variací na její témata a ukázkami z několika významných děl, jež s Ptačím sněmem úzce souvisejí.

Sdílet 0