Ptáčata

Příběh jako takový mne příliš neoslovil. Žádná z postav nebyla taková, že bych se s ní ztotožnila. I když oceňuji Anny snahu, matka roku to rozhodně nebyla. Děj mi přišel hodně rozlvleklý. Myslím, že kdyby byla knížka o sto stránek kratší, četla by se lépe.

Kniha má nádherně děsivou obálku, ta mě zaujala na první pohled a věděla jsem, že to bude čtení přesně pro mě. A nespletla jsem se. Celá kniha je prodchnutá zvláštní, mrazivou atmosférou, zkrátka víte, že je něco špatně (ještě aby ne, když je to horror, žejo?) Anna mi nebyla příliš sympatická - nejen proto, že vinila svoji půlroční dcerku za to, že skončila na vozíku, ale zkrátka, kdo se vloupá k sousedům (byť s klíčem) a odposlouchává je? Reid se aspoň snažil, aby byla rodina šťastná u Anny jsem to úplně tak nevnímala, ale to je jen můj pohled. Moc se mi líbilo, jak byl vykreslen Deptford - bylo to tak skutečné, že jsem si šla vyhooglit, jestli opravdu existuje. Vše na té budově bylo krásné, dokonalé, ale zároveň tak zvláštně tísnivé, a když se malá Charlie začala chovat divně…pojala jsem tušení... Kniha mi trochu připomínala Zamkni poslední dveře od Rileyho Sagera, ale nechci úplně srovnávat. Konec jsem čekala jiný - jo, byla jsem překvapená z rozhodnutí, které Anna udělala, ale vlastně…asi neměla na výběr…. Takže i když to pro mě nebude kniha/horor roku, tak za přečtení určitě stál.

Nevím no. Asi jsem moc ovlivněna C.J. Tudor, Kingem atd. Není to špatné čtení, to vůbec.... Ale konec mě zklamal. Podle všeho mělo být Anna prostě mrtvá... Tihle "zničehonicsuperhrdinové" na konci knih mi vadí všeobecně. Co ale oceňuji je nádherně líčená atmosféra Deptfordu, ta budova se Vám zaryje pod kůži víc než ostatní "živé" postavy ;-)

Absolutně mě kniha dostala… a možná nejvíce konec- okouzlil mě, pokud se o tom drsném příběhu dá přiřadit tak jemné sloveso