RECENZE: Byla jednou jedna řeka

RECENZE: Byla jednou jedna řeka - titulní obrázek

Jak popsat příběh, který se mi tak vryl pod kůži a vyvolal ve mně tolik různých silných emocí? Chválit je vždy o dost těžší než kritizovat. A u této knihy to bude obzvlášť těžké, vzhledem k tomu, že vážně uvažuji o tom, že ji zařadím na svůj nepříliš velký osobní seznam oblíbených knih.

Byla jednou jedna řeka je poetický příběh řeky Temže protkaný příběhy lidí, kteří žijí v jejím okolí. Tak nějak by mohla vypadat zkrácená anotace knihy, zdaleka to ovšem nevypovídá o tom, jak geniální ve skutečnosti celý příběh je. Někoho by možná mohlo vyděsit, jak je kniha tlustá, protože 472 stran opravdu není málo. Musím ale zdůraznit, že každá strana, každé slovo a písmenko na ní má v knize svou nepostradatelnou roli.

 

 

Příběh je zasazen zhruba do první poloviny 19. století, tedy doby viktoriánské. Autorka vychází z dobových fotografií a osudů skutečných postav a splétá z nich dohromady osudy několika fiktivních rodin. Jádrem celého příběhu je asi čtyřletá světlovlasá holčička, kterou do osudů několika rodin připlaví řeka. Tato nemluvná dívenka pouhou svou přítomností zamíchá životy celému okolí hostince U Labutě, kde se holčička poprvé objevila.

Recenze

V knize není nouze o poetické popisy řeky Temže a jejího okolí. Mnohdy tyto popisy vyplní celou kapitolu a zpomalí už tak pozvolna plynoucí příběh. Samotný příběh je jako řeka – nespěchá a ubíhá svým tempem. Zpočátku je možná malinko nesnadné vyznat se ve velkém množství postav a rodin, jejichž příběhy spolu zprvu zdánlivě vůbec nesouvisí. Postupně se ale čtenáři vše vyjasní a začnou se objevovat slabounké pramínky návaznosti, až se všechny v závěru slijí do mohutného proudu řeky, jenž se vylije ze svého koryta a vyplaví další nové skutečnosti a tajemství.

Kniha nemá jednu hlavní postavu, kolem které by se točil celý děj. Je sice pravda, že vše začne v okamžiku, kdy řeka vyplaví onu blonďatou dívenku, tu jsem ale spíše považovala za jakýsi spouštěč. V tomto příběhu má každý svůj vyhrazený prostor. Někdo ho má více, někdo méně, ale ani u jedné postavy se mi nezdálo, že by potřebovala více nebo naopak méně prostoru k dopovězení svého příběhu.

Nejuspokojivější pro mě bylo, že každý příběh obsažený v příběhu hlavním došel svého správného konce. Ne vždy to byl konec dobrý ve smyslu pozitivní, ale vždycky jsem měla pocit, že takto to skončit mělo a je to tak správně. V průběhu čtení jsem se totiž do poslední chvíle obávala, že kniha, nebo minimálně některé z dějových linií, zůstanou nedořečené a čtenář si otevřený konec bude muset doplnit sám. Naštěstí se mé obavy nenaplnily, a i z toho důvodu jsem po dočtení knihy cítila obrovské zadostiučinění a uspokojení, které mi vydrželo ještě do následujícího dne.

Knihu z nakladatelství Vyšehrad, Byla jednou jedna řeka, ke čtení opravdu silně doporučuji. To, jak mě dokázala do sebe vtáhnout a umožnila mi prožít všechny ty silné emoce, které s sebou nesou jednotlivé scény, pro mě bylo opravdu obohacující. Vy všichni, bez ohledu na pohlaví a věk, kdo máte rádi silné příběhy, nechte se unést záplavou příběhů z této knihy. Myslím, že nebudete litovat.

 

Hodnocení 100 %

Mohlo by vás zajímat

4.7 z 5 hvězdiček

pevná vazba

V zapadlém hostinci na břehu Temže se schyluje k výjimečným událostem. Štamgasti si nad pivem vypravují historky, když tu se rozrazí...

357 Kč

Běžně 399 Kč

Do košíku

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet

Nejnovější články