Zbraně

S čím kdo zachází, tím také schází… Nicholas Donato si nepřipouští pravdu tohoto rčení, i když se mu nejednou vkrade do myšlenek. To jsou chvíle, kdy si začne pohrávat s myšlenkou na nový, spořádaný život, ve kterém přestane riskovat a snad založí i rodinu. Ale jsou to prchavé okamžiky, po kterých pokušení opět převáží. Nicholas, jemuž nikdo neřekne jinak než Colley, miluje zbraně tak, že je povýšil na svůj základní pracovní nástroj. Myslí na zbraně dnem i nocí, i při milování se mu vkrádají do představ. Nezneklidňuje ho to, podobně postižení mu vysvětlili, že i zbraň může mít sexuální symboliku. Nicholas je lupič, vzdor svému mládí ve svém řemesle nadmíru úspěšný. Bez zbraně v ruce se při práci neobejde. Jeho deformovaný morální kodex v tom nespatřuje nic zlého. Není vrah, jen loupí. Obklopuje se lidmi podobnými jako on, zbavenými však i tak pochybného ideálu, jakým jsou pro něho zbraně. Prostitutkami, podivnými kšeftsmany, násilníky obou pohlaví. S údivem zjišťuje, jak ho jejich nevybíravé způsoby stále méně zneklidňují. Jde ve svém nekalém řemesle od úspěchu k úspěchu a už si ani nepřipustí myšlenku, jak by dopadl, kdyby náhle neměl po ruce zbraň. Nebo kdyby byla vybitá. Kdyby selhala… A pak jednoho spadne klec. Naplní se tak černá představa, na jakou se Colley nikdy neodvážil ani pomyslet. V této knize nehledejte žádnou technickou policejní proceduru. Však se jí McBain víc než nabažil za téměř padesát let psaní o 87. revíru a po více než půl stovce knih o něm. Pro tento svůj román se postavil na opačnou stranu barikády, nikoli sympatiemi, ale zorným úhlem. Vypráví drsný napínavý příběh očima zločince a dokazuje, že není jen mistrem svého subžánru, ale že dokáže mistrovsky napsat i psychologický kriminální román, vpravdě ukázku drsné školy. A třebaže kniha vznikla před téměř čtvrt stoletím, i s ohledem na současný americký problém s přezbrojenou společností se čte, jako by ji autor napsal teprve včera.

Sdílet