Vzpomínky ledu

Tak tohle byla adrenalinová jízda! Steven Erikson skládá velkolepou mozaiku příběhů, kde každá akce vyvolává reakci, a kde každý následek má svoji příčinu. Hned na začátek chci zdůraznit, že kniha obsahuje několik pasáží, které nejsou pro slabé povahy. Pokud bych měla vypíchnout jeden okamžik, takové obléhání Capustanu autor popisuje s neuvěřitelným citem pro vizualizaci. Tak syrový popis válečných zvěrstev, znásilňování, kanibalismu, válečného chaosu, zmatku a fanatismu jsem jinde vážně ještě nečetla. Opravdu neuvěřitelně surové a drsné.. a já musím téměř kacířsky říct, že to miluji. Střídání mezi minulostí a současností je výborný nápad, který čtenáři poodhaluje střípky z minulosti. A úvodní kapitola ohledně událostí padlého Kallora? Pro mě osobně je tato část naprosto fenomenální. Tak skvělý "tragicky bezútěšný" prolog jsem vážně dlouho nečetla. Steven Erikson kromě válečné mašinérie a politikaření staví i na komplexních charakterech, které jsou bezesporu nejvýraznějším prvkem celé série. Každý ( i ten nejmenší z nejmenších) má v příběhu své jedinečné, nezastupitelné místo. Nikdo není černobílý a i kladní hrdinové mnohdy dělají opravdu zlé věci. Účel totiž světí prostředky. Steven Erikson tak nechává po celou dobu své hrdiny chybovat, pochybovat, váhat.. jednat dle svého vlastního uvážení a tím každý působí trojrozměrně a především uvěřitelně. Pokud se zaměřím na styl jako takový, třetí díl si po celou dobu udržuje neskutečné vypravěčské tempo, postrádajíc jakákoli hluchá místa. Kromě povedeného prologu kniha obsahuje neméně skvělou dodatkovou část, kde se ve vyprávění objeví historik Kalous, poukazující na Coltainův Psí řetěz. Věřím, že konkrétně tato část chytí za srdce nejednoho čtenáře a fanouška série. Vzpomínky ledu jsou tak nejen příběhem plným zvěrstev, cynismu a násilí, ale také hrdinství, lásky a sebeobětování se pro vyšší dobro. Steven Erikson opět dokázal, že kvalitní dark fantasy není mrtvé! PřítelRichie 100% 100% 100% 100%

Nechci přidávat spoilery, tak jen obecně. Miluju knihy od Eriksona, dokážou ze mě dostat brutální emoce, je to můj nejoblíbenější autor a potom co člověk přečte Malaz už mu nikdy nic nebude připadat dost dobrý ☺️