Když padaly hvězdy

Poznáte ten pocit, keď netušíte, do čoho sa pri čítaní púšťate? Na jednej strane máte obavy, pretože ide o autorovu prvotinu, no na druhej prichádzajú samé pozitívne ohlasy od ľudí, ktorým ohľadom kníh bezvýhradne dôverujete? Presne takto som sa cítila, predtým ako sa mi do rúk dostala kniha Když padaly hvězdy. No stačilo ju otvoriť a už som ju nepustila, pretože som v nej našla všetko, akciu, politiku, intrigy, mágiu aj pirátov. Čítanie som si neuveriteľne užívala, každú jednu stranu, každú jednu postavu. A tých je v príbehu naozaj veľa. Vybrať si jednu obľúbenú je takmer nemožné, pretože chcem viac Bertonovcov, viac Lily, viac pirátov…vlastne viac všetkých. Možno charakterovo nepatria medzi najoriginálnejšie, ale vôbec mi to neprekážalo. Páčila sa mi každá jedna minúta, ktorú som s nimi strávila. Mágia sa do sveta vracia pomaly, ale zároveň prirýchlo. Jej postupné odhaľovanie je veľmi zaujímavé a som zvedavá, kam to celé povedie. V jednej recenzii som čítala, že záver je slabý a „nič sa v ňom nedeje“. Pre mňa to však bol naopak jeden z najlepších aspektov knihy, niečo čo sa tak často nevidí. Nie je tu to typické gradovanie až k veľkolepému finále, to sa odohrá už na konci druhej tretiny príbehu. Záver je pokojnejší, viac rozprávací a viac sústredený na postavy. Mala som z toho silný pocit, že autor si ich premyslene „presúva po mape“, aby si pripravil pôdu pre druhý diel. A priznávam, zhltla som mu to celé „aj s navijakom“. Nemyslím si však, že by bol tento pomalší koniec zbytočný. Ak ma fantasy niečo naučilo, tak to, že treba čítať medzi riadkami. A tu som si to nesmierne užívala. Hľadanie náznakov, premýšľanie, čo bude dôležité neskôr, aký význam môžu mať drobnosti, ktoré možno na prvý pohľad uniknú. Vymýšľanie prepojení a šialených teórií bolo pre mňa radosťou samo o sebe. Ďalšou silnou stránkou boli akčné scény. Považujem ich za absolútny vrchol knihy. Boli neskutočne pútavo napísané. Často som mala pocit, že sú krátke, aby som si vzápätí uvedomila, že som práve preletela päťdesiat strán a ani neviem ako. Na záver len dodám: ak čo i len trochu čítate fantasy, určite siahnite po tejto knihe. Za mňa je to jeden z TOP 5 titulov tohto roka.

První díl série docela zajímavý - jsem zvědavý na další. Za jediný nedostatek považuji zbytečně časté střídání dějových linií.

Poslouchejte mne...No tak, poslouchejte. Nevěříte mi, když Vám říkám, že doba magie se opět vrací? Co je na tom k neuvěření? Nesmějte se... Nemluvím o jednorožcích ani dracích. Mluvím o časech, kdy se měsíční vrby probudí a Noční můry vylezou opět ze svých děr. Vše, co se před šesti sty lety ztratilo, se vrací. Přichází nová, neklidná a nebezpečná doba. Já vás varoval. Vzpomeňte si na mne, až budou padat hvězdy, a až budete mít v očích hrůzostrašný strach...Pak už ale bude pozdě... Ihned po otevření knihy dostaneme neskutečně propracovanou a krásnou mapu. A to já u fantasy prostě mít musím. Její zkoumání mi zabralo hodně času, který ale nepřišel na zmar. Všechna místa, které hrdinové v knize navštíví, jsou totiž precizně zaznamenána. Autor nás ihned vtáhne do děje. Jeho neskutečně krásné místy až poetické popisy krajiny, měst a pocitů hrdinů, jsou dokonalé. Často používá slovní spojení, které jsem nikdy neslyšela. Přesně ale vystihnou atmosféru, které chce autor docílit. Vše si dokážete naprosto věrně představit. Kniha je navíc i plná hlubokých filozofických myšlenek. Někdy ta filozofie převažuje nad příběhem, ale nijak to vlastně nevadí. Každá postava je jiná. Já si oblíbila svérázného piráta Solomona, nebojácného Doriana, ale mé srdce si získal intrikán Vlad. Trochu mne tedy mrzelo, že právě těmto postavám nebylo věnováno tolik prostoru. Tak snad v příštím díle. Co musím vyzdvihnout jsou i nádherné úryvky z kronik, které nám přibližují svět, ve kterém se ocitáme. Prostě pecka. Pár výhrad také mám. 1. Některé postavy mi přišly téměř nesmrtelné. 2. Čekala jsem pirátskou fantasy, ale pirátů a scén na moři jsem dostala pramálo. 3. Příběh má hodně dějových linek, což mám ráda, ale autor zůstává dlouho v jedné, aniž by se věnoval ostatním. Kdyby se linky častěji střídaly, děj by působil víc dynamicky. Ještě musím zmínit trochu pomalejší závěr. Což není nutně spatně, jen hodně překvapující. Většinou jsme totiž zvyklí, že s koncem přichází gradace. Tady nám příběh vygradoval dříve a konec nasadil opět pomalejší tempo. Zkrátka dílo je hodně originální a autor má rozhodně fantasy literatuře co nabídnout.