6 červencových novinek, které si přibalit na dovolenou
Slunce svítí, prázdniny jsou v plném proudu a spousta z nás si dopřává...
Kniha ( pevná vazba )
797 Kč s DPH
Běžně 890 Kč
Nápověda
Jsme transparentní
Daniela Vinopalová (1928-2017) vždy žila stranou "uměleckého provozu". Její tvorba je propojena s vnitřní hlubokou spirituální cestou. Ludmila Vachtová o jejím díle napsala: "Víra je předpokladem těchto zvláštních soch, religiozita nebo vyznání není jejich poslání. Jejich tajemství je v transcendenci, v porozumění záměru milosti." Tuto… Přejít na celý popis
5.0 z 5 hvězdiček
Voucher5.0 z 5 hvězdiček
Voucher5.0 z 5 hvězdiček
VoucherDaniela Vinopalová (1928-2017) vždy žila stranou "uměleckého provozu". Její tvorba je propojena s vnitřní hlubokou spirituální cestou. Ludmila Vachtová o jejím díle napsala: "Víra je předpokladem těchto zvláštních soch, religiozita nebo vyznání není jejich poslání. Jejich tajemství je v transcendenci, v porozumění záměru milosti." Tuto charakteristiku lze v podstatě vztáhnout na celek sochařčina díla. Studovala v ateliéru profesora Pokorného, prošla tedy tvrdou lekcí socialistického realismu. V roce 1961 však nalezla abstraktní formu "sochy-vázy"; nejvýraznějším znakem těchto dutých forem expresivních tvarů jsou linie, probíhající v síťovité struktuře po jejich povrchu. Od poloviny šedesátých let vznikají také "architektury" stavěné z letovaných nebo vázaných drátů, propojovaných pletivem a pokrývaných textilem, na který nanášela sádru. V roce 1967 poprvé realizovala velký formát a začala stavbu sochy K prostoru IV. Použila cement, materiál odpovídající moderní architektuře. Vznikla komplexní konstruktivně laděná a současně organická struktura organizovaného prostoru jako záznamu univerza. Nástup normalizace znamenal pro Vinopalovou sedmnáctiletou pauzu ve volné tvorbě. Po odchodu do penze (1986) byla soukromě oslovena, zda by nevytvořila oltářní menzu a kříž do pražského kostela sv. Jiljí. Díky tomu se konečně mohla vrátit k práci, která jí byla nejbližší. V devadesátých letech se rovněž vrátila k sérii soch-váz i cyklu "architektonických" plastik nazývaných K prostoru. Vyvrcholením tvorby polistopadového období se stala plastická konstrukce Díkůvzdání (2007), jíž autorka vzdávala dík za vše, co přesahuje člověka. Součástí knihy jsou i texty a výpovědi jak Daniely Vinopalové, tak historiků umění a téměř úplný chronologický soupis díla, podrobná biografická data a soupisy výstav. To nejpodstatnější z textových studií všech tří autorů uzavírá knihu v anglickém shrnutí.
0.0 z 5 0 hodnocení čtenářů
0× 5 hvězdiček 0× 4 hvězdičky 0× 3 hvězdičky 0× 2 hvězdičky 0× 1 hvezdička
Získejte přehled o vývoji ceny za posledních 60 dní.
Slunce svítí, prázdniny jsou v plném proudu a spousta z nás si dopřává...
Pokud vám seriál Heated Rivalry (Spalující rivalita) nedal spát a zhlédli...
Pokud nevíte, zda sáhnout po „nové Lukáškové“, váš osobní...
Tahle kniha se ke mně původně dostala jen proto, abych ji předala někomu z...
Nestihli jste naše žhavé literární odpoledne na Masarykově nádraží, nebo...
Po dočtení poslední knihy, která byla na můj vkus až příliš...
Už jste také někdy spadli do pasti algoritmu sociálních sítí? Znáte to....
Ne vždycky má člověk chuť vyrážet na nákup do obchodního centra. Někdy...
Pokud jste unavení ze všech těch varování, že světu hrozí atomová válka...