Amerikána (Defekt)

Nejdříve to pozitivní: díky knize jsem si vyhledávala informace o Nigérii, dozvěděla jsme, se snad pravdivě, jaké to bylo žít v Nigérii a v Americe, když se tam Ifemelu dostala. Hodně jsem se podivovala nad tím, jak je otázka rasy úzkostná. Ráznost Ifemelu byla osvěžující. její matku bych z toho příběhu nejraději vyškrtala přijde mi super, jak se z ní stala blogerka, to naplnění, které jí to přineslo po tolika neúspěších. Byla jsem ráda za pohled, který mi kniha naskytla na začátky v nové neznámé zemi, o které má člověk své vysněné představy a ono je to nakonec úplně.....jinak. Na jeden zátah jsem přečetla pasáž o kandidatuře a vítězstí Baracka Obamy. Naprosto mne uchvátilo, jak celou situaci prožívali, jak se jí poddali celým svým bytím a žitím. Opravdu úchvatné, nedovedu si představit, jaké to je se takto nadchnout pro politiku. Přestěhování zpět do Nigére bylo .... hustý. Úplně jsem se do Ifemelu vcítila, jako když jsem vždycky přijela ze služební cesty, akorát moje adaptace proběhla po pár dnech samozřejmě rychleji než její po několika letech. Byla jsem mile překvapena, že se vrátila k blogování a opravdu by mne zajímalo, jak se blogováním dá vydělávat A ten konec..... Konec příběhu jsem takový nečekala a jsem z něj rozpolcená i uchvácená zároveň. Obinze musel překonat sám sebe, muselo to pro něj být šíleně těžké. No a teď z druhého konce: očekávala jsme příběh, román. Co si myslím, že se mi dostalo - nesourodý příběh přeskakující z jedné situace na druhou (klidně i několikrát za stránku), které mezi sebou nemají snad nic společného. Přišlo mi to, jako když si zapisuji situace, na které si vzpomínám a bez filtru časové osy je házím na papír. Do toho vložené filosofické rozbory rasové, vlasové, politické atd. otázky. Dále mne ani příběh sám nezaujal, nevcitila jsem se do děje, do postav (Obinzeho mamka byla hustá). Chybí mi tam napětí. Na začátku jsem dle první strany čekala obsáhlé věty plné hustého popisu. To se v příběhu dost vytratilo. A co bylo děsné: "mikymaus". No málem jsem si vypíchla oči... Příště bych knihu raději četla v angličtině, aby lépe vyzněl ten rozdíl mezi britskou a americkou angličtinou.