V novém čísle časopisu Dobro.druh jste se mohli začíst do rozhovorou s vedoucím našeho knihkupectví na Arkádách. Protože se však celý článek do Dobro.druha nevešel, rozhodli jsme se to napravit u nás na blogu.
Je možné, že našeho Martina už znáte. Bývá totiž často vidět v našich youtubových pořadech a zároveň zastává velmi důležitou pozici. Je totiž vedoucím naší krásné prodejny v OC Arkády Pankrác, která v únoru tohoto roku prošla velkou změnou a totiž stěhováním o dvě patra výš. Jak tato velká akce probíhala? A jak se vlastně dostal k natáčení videí? Čtěte směle dále.
Prozradíte nám, jak jste se dostal k práci s knihami? Toužil jste po podobném zaměstnání již od dětství, nebo se přesměrování ke knihám vyvíjelo postupně?
Já jsem se k práci s knihami dostal v podstatě náhodou. Když jsem se přestěhoval do Prahy, tak jako každý jsem si tady hledal práci. Bydlel jsem nedaleko Arkády Pankrác a když jsem si šel koupit jídlo, všiml jsem si, že na výloze pobočky Knihy Dobrovský je inzerát, že prodejna shání brigádníky. Řekl jsem si, že než najdu něco na stálo, brigáda v knihkupectví nebude vůbec špatná. Zašel jsem dovnitř na pohovor za tehdejší vedoucí pobočky a ta mi nabídla práci na plný úvazek. No, a už tu jsem 3 roky. Začínal jsem jako pokladní, poté jako „infař“, následně jako vedoucí směny, a nakonec jako vedoucí pobočky a na této pozici jsem doposud. Knihy Dobrovský mi daly velkou příležitost a já se jí snažím využít a vracet jim důvěru ve mně vloženou. Co se týče mé záliby v knihách a přerod v knihomola, to se u mě vyvíjelo postupně. Myslím si, že až někdy v cca 15 letech, kdy jsem začal pravidelně dojíždět na střední školu a strávil jsem denně 2 hodiny ve vlaku. Samozřejmě byla nasnadě otázka, jak se zabavit během cesty, a tak jsem asi poprvé začal číst knihy mimo povinnou školní četbu, objevil jsem žánr fantasy a už jsem byl lapen. Nikdy mě tahle vášeň neopustila a myslím, že ani neopustí.
Jako vedoucí prodejny toho musíte mít na svých bedrech poměrně dost. Jaké jsou ve zkratce Vaše povinnosti?
Máte pravdu, pozice vedoucího prodejny není nejjednodušší na světě, ale mě to baví. Je to hodně různorodá pozice a nemám-li zabíhat moc do podrobností, tak zjednodušeně je mou povinností to, aby prodejna fungovala tak, jak má. Počínaje objednáváním zboží, až po knihkupce, kteří se o naše zákazníky starají a pomáhají jim při výběru knih. A to vše mezi tím je natolik obsáhlé, že bychom tu byli opravdu dlouho. Co mne baví nejvíce je to, že tato pozice v sobě skrývá spousty výzev, a je natolik různorodá a všeobsahující, že nemám čas ani potřebu se nudit.
S čím nejbizarnějším jste se setkal během své práce v knihkupectví? Často slýcháme humorné historky z prodejen – existuje nějaká situace, která se Vám nesmazatelně vryla do paměti?
Ano, to existuje a je jich hodně. Ale je jedna, na kterou asi nikdy nezapomenu. Bylo to během prvních Vánoc, kdy jsem byl na prodejně. Stál jsem na prodejně a přistoupil ke mně (dle výrazu velmi nervózní) zákazník a v napřažené ruce svíral knihu, titul si již bohužel nepamatuji, a velmi plačtivě mi oznámil:
Zákazník: „Já si tu knihu koupím.”
Já: „To jsem velmi rád, že jste si u nás vybral, pokladna je tímto směrem vpředu.”
Zákazník po mně hodil velmi vystrašený pohled.
Zákazník: „Vy mi nerozumíte, já si tu knihu fakt koupím…”
Již jsem začínal být poněkud zmaten.
Já: „V pořádku, děkujeme, že jste si u nás vybral, vpředu můžete zaplatit.”
Zákazník vrhající zmatené pohledy okolo sebe přistoupil na vzdálenost cca 30 cm, přisunul svůj obličej tak blízko k mému, že více to nešlo…
Zákazník: „Jak chcete já si ji tedy koupím.”
Tady už jsem si začal připadat velmi nekomfortně…
Já: „Dobře.”
Zákazník: „Ne, já si ji fakt koupím!”
Já: „Dobře.“
Zákazník odchází k pokladně, platí, a když odchází z prodejny, tak se obrátí mým směrem, usměje se, zamává a poděkuje za pomoc. Dodnes jsem tu situaci nepochopil a asi nikdy nepochopím.
Pomineme-li knihy i deskovky, jaké jsou Vaše další záliby? Často si totiž “knihomoly” nedokážeme představit jinak, než že ve svém volném čase louskají jednu knihu za druhou – mnohdy tomu tak ale samozřejmě není.
Skutečně si nemyslím, že by všichni knihomolové všechen svůj volný čas věnovali jen knihám. Já osobně stavím papírové modely hradů. Rád něco kutím nebo opravuji. A jelikož jsem nejen knihomol, ale ze značné části i geek, jezdím po různých konech, larpech, sleduji seriály, filmy a velmi rád trávím volný čas s manželkou na chatě, kde strašně rád chodím na houby. Málokdy něco najdu, ale chodím na ně hrozně rád.
Na náš youtubový kanál poměrně aktivně přispíváte vlastními “pořady” - mluvíte o deskových hrách, fantasy knihách, ale i komiksech. Jak tato aktivita vlastně vznikla? Byl to nápad z Vaší strany?
Všechno to vlastně vzniklo mojí debatou s Adamem Pýchou, marketingovým ředitelem naší firmy. Je duší geek stejně jako já, jemu jsem vlastně jako prvnímu přednesl svůj sen o youtubovém pořadu o fantasy. Adam byl tomuto nápadu velmi otevřený, a tak jsme to zkusili. Postupně se k tomu nabalovaly další projekty, jako jsou pořady o deskovkách a o komiksech. Teď jsme dokonce spolu s Adamem a Zdeňkem Záleským, s nímž byl rozhovor v předchozím čísle, stvořili další věc, a to podcast, kde mluvíme o knihách, hrách, komiksech a spoustě dalších věcech.
Kromě těchto videí jste už také zrealizoval několik rozhovorů s autory. Bylo to pro Vás nějakým způsobem obohacující? Byl jste nervózní?
U prvního dílu jakéhokoliv nového pořadu jsem nervózní. Nevím, jestli se to povede, jak na to budou reagovat diváci… Postupně tato nervozita opadává a zůstává nadšení z toho, že můžu dělat něco tak úžasného, co mne velmi baví. Ale trochu nervózní jsem vždycky. V tomhle všem jsem začátečník a v podstatě jen velký nadšenec, ne odborník na slovo vzatý, ale dělám to srdcem, tak snad je to na pořadech vidět. Ale u rozhovorů nebo autogramiád je to jiné. Tam jsem nervózní pokaždé, protože je to vždy jiný člověk, pokaždé jiná situace. Nikdy nevím, jak bude autor reagovat a odpovídat, ale musím říct, že jsem zatím vždy narazil na úžasné lidi (autory), kteří byli velmi ochotní a lidští. A jestli to pro mě bylo obohacující – to tedy bylo a velmi, vždy je úžasné moci se potkat s někým, kdo napsal knihu, věnoval svůj čas a um tomu, abychom my knihomolové měli co číst.
V únoru Vaše prodejna prošla velkou změnou – byla přemístěna do vyššího patra. Nastíníte nám, jak probíhalo stěhování? Bylo to jistě náročné – neobjevily se nějaké nečekané zádrhely?
Bylo to celkově velmi náročné a emočně vypjaté pro celou naši prodejnu a pro všechny, kteří zde pracují. Spousta z nás byla na této prodejně delší dobu, a tak loučení nebylo vůbec jednoduché. Jak to v kostce probíhalo: jeden večer po zavírací době jsme se všichni sešli a začali balit vše, co na prodejně bylo - tzn. knihy, nábytek, techniku, dveře, regály, prostě úplně všechno. Díky dobrému plánování a tomu, že všichni pořádně makali, nás nepřekvapily žádné zádrhely. Vše jsme začali přesouvat buď do našeho skladu ve Kbelích nebo rovnou o dvě patra výš na naší novou prodejnu, až po nás na staré prodejně nezůstalo vůbec nic. A pak jsme ten postup obrátili, začali jsme všechno převážet na novou prodejnu, knihy, neknižní sortiment, regály, pyramidy prostě opět všechno. Dnes jsme tady, ve zbrusu nové a krásné prodejně, připraveni být stejně úžasní, jako jsme byli na staré prodejně.
Doporučil byste čtenářům jakožto velký fanoušek fantasy literatury nějakou konkrétní knihu, která vás v poslední době nejvíce zaujala?
To určitě mohu, v poslední době jsem se pustil do série Lovci monster s.r.o., i když jsem se bál, že to bude spíš taková jednohubka, od které nemůžu čekat nic zásadního. Byl jsem ale velmi mile překvapen. Zjistil jsem, že knihy mají propracovaný děj, zvraty, které bych tedy od městské fantasy neočekával a celkově jsem byl velmi nadšený a už teď mohu říci, že v mém osobním žebříčku bude tato série zaujímat velmi vysoké umístění.
Pamatujete si na první knihu, která ve Vás zažehla lásku ke čtení? Většinou každý čtenář nějakou takovou svou „srdcovku” má.
Věřím tomu, že skutečně každý má svou srdcovku, u mne to byla kniha z pera Terryho Pratchetta, z úžasné a mistrné série Zeměplocha, a to konkrétně první díl Barva kouzel. Také tato kniha může za to, že jsem takový fanoušek fantasy. Dokonce jsem přesvědčil i svou manželku, aby si Zeměplochu přečetla a jsem více než rád, že ji knihy baví.
Na jaké chystané knižní novinky se v tomto roce opravdu těšíte?
Minimálně bude vycházet další kniha z mého oblíbeného podžánru fantasy, a to literární RPG. Konkrétně další díl Sektoru osm pod názvem Za smrtí od Michaela Atamanova. Blíží se nám vydání druhého dílu Nesmrtelní z Meluhy od Amishe Tripathi – Tajemství Nágů, na které se také velmi těším. A jelikož mne kluci při natáčení podcastů navnadili na knihu Nyxia (která je mimochodem opravdu skvělá), tak už netrpělivě očekávám druhý díl Nyxia nespoutaná.
