Kevin Costner: Cech objevitelů obsahuje všechno, co na knihách miluji

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 0 Sdílet

Lenka Purteková

Kevin Costner: Cech objevitelů obsahuje všechno, co na knihách miluji - titulní obrázek

V říjnu loňského roku dobyl česká knihkupectví Cech objevitelů. To by nebylo nic neobvyklého, kdyby za románem nestál kromě spisovatele Jona Bairda a ilustrátora Ricka Rosse ještě jeden nečekaný autor. Pod knihu plnou napětí a dobrodružství se totiž podepsal i vynikající herec a režisér Kevin Costner.

Proč jste se vlastně rozhodl připojit k týmu Cechu objevitelů?

To je moc dobrá otázka, nad kterou jsem – možná trochu nečekaně – nikdy nepřemýšlel. Každý týden se mi na stole objeví desítky projektů a já jsem prostě polapen tím, který se nejvíc snaží mě dostat. Ačkoliv v případě Objevitelů bylo na počátku mého působení v týmu více otázek než odpovědí a my jsme nevěděli, jakou formu Cech dostane nebo jakému publiku by se mohl líbit, nikdy jsem nezapochyboval o svém zapojení. Mělo to prostě atmosféru, nádech něčeho klasického, vydatného, nadčasového, a přesto naprosto jedinečného.

 

 

Jon Baird vycházel z příběhů, na nichž jsem vyrostl a které vyhledávám dodnes – v duchu klasických dobrodružných románů postavených na pevných základech vypravěčství. Nadchla mě už samotná myšlenka přivést mé oblíbené příběhy zpátky k životu novým způsobem a pro nové publikum. Mí největší literární hrdinové byli vždy ti, kteří následují svůj instinkt, kteří vezmou ztečí horu, pokud mají pocit, že je to správné, a kteří necítí strach nebo pochybnosti z toho, co je čeká na druhé straně. Hned jsem věděl, že tohle je hora, kterou chci překonat já.

V předchozích rozhovorech jste zmínil, že jste si na začátku nebyli jistí, jakou formou příběh vyprávět. Proč padla volba právě na knihu?

To bych měl nejdřív vysvětlit. Je pravda, že jsme hned na začátku nevěděli, co vlastně z Cechu objevitelů vzejde, jakou formou se příběh nejprve dostane k publiku. Nikdy jsme ale nepochybovali, že by se v určité fázi projektu objevila kniha. A právě ilustrovaný román by měl být základním kamenem, na němž bychom chtěli postavit další rozšíření.

Jon je koneckonců povoláním spisovatel a dobrodružství, která jsme se rozhodli vyprávět, si přímo říkala o tuto formu – jsou dlouhá, spletitá a někdy plná odboček. Dokážu si představit spousty způsobů, jak tento materiál zpracovat, ale pouze kniha nám umožňuje využít celý potenciál příběhů. Představte si ten luxus. V knize jsme dostali nekonečný prostor pro naše nápady a umožnila nám ponořit se do vyprávění tak hluboko, jak jsme jen chtěli.

Na druhou stranu jsme se ale nesnažili děj uměle natahovat. Chtěli jsme prostě jen nabídnout čtenáři možnost strávit s námi nějaký čas, dostat se až k samotnému jádru věci a pochopit náš záměr. A podle reakcí lidí, kterým se již dostala kniha do rukou, se nám to podařilo.

Cech objevitelů je vaše první kniha. Jaký je podle vás největší rozdíl mezi natáčením filmů a psaním?

Čas. Nechci vypadat jako všeználek, ale opravdu je to čas. Při filmování máte vlastně jen okamžik na to, abyste vykreslili zápletku, vznesli několik zásadních otázek a naznačili divákovi odpovědi. Oproti tomu při psaní knihy má autor pocit, že má k dispozici všechen čas světa a možnost vydat se tak daleko a hluboko, jak jen děj snese. Má tak mnohem větší kontrolu nad svými nápady i tím, jak to všechno prožívají hlavní postavy. A vlastně i nad čtenářem.

Právě tento prostor ale může být nebezpečný. Pro filmaře je totiž téměř nesnesitelné dostat neomezený prostor pro vyprávění. Ale ti nejlepší spisovatelé – ti, jejichž knihy mě odjakživa přitahovaly – neberou čtenářův čas na lehkou váhu a nedovolí, aby se tato ješitná možnost kontroly stala příliš evidentní. Potom nás dovedou držet u knihy tak dlouho, jak jen chtějí.

My přitom ztratíme fůru času, abychom na konci zjistili, že chceme ještě víc. Pokud se to provede správně, nepoznáte ani, že autor tu a tam trochu odbočí od hlavní linky. A často se dokonce ukáže, že ty náhodné úhyby od toho důležitého jsou vlastně tím nejlepším, co na cestě příběhem zažijete.

 

  • Cech objevitelů

    Za seriózně působícími veřejně přístupnými místnostmi pánského klubu ze starého světa se činí jiná, tajemnější organizace: Cech objevitelů, tajná skupina dobrodruhů, kteří se statečně vydávají tam,…

    536 s DPH

    Skladem

    Četl(a) jsem

A to filmy neumožňují?

Filmy nemohou jednoduše odbočovat od hlavního děje. Můžeme ale nechat na herci, aby při ztvárnění své role alespoň částečně naznačil, že za jeho chováním je ještě něco jiného, něco, co není úplně vidět. Pokud se filmaři rozhodnou vyprávět nějaký vedlejší příběh, musí zvládnout zavést diváka zpátky, obhájit tu malou exkurzi, objasnit všechny hlavní otázky, které divák mohl mezitím zapomenout, a nabídnout mu tak uspokojivý závěr. Dobří filmaři to zvládnou levou zadní.

Dá se tedy říci, že v knihách i filmu není způsob vyprávění až tak nepodobný. Je to ale čas, který je v těchto dvou formách nesmírně odlišný. V dobrém i ve zlém.

Nechali jste se při práci na Cechu objevitelů inspirovat jinými autory?

Cech naprosto nepokrytě přiznává svou inspiraci. Rudyard Kipling, Henry Rider Haggard, Jack London, Herman Melville, Jules Verne, Robert L. Stevenson, spisovatelé tohoto období a typu – skvělí klasičtí autoři dobrodružných románů. Nedovolíme si samozřejmě říct, že stojíme po jejich boku, ale právě od nich jsme sbírali inspiraci. Oni se stali naším měřítkem kvality.

Proč právě oni?

Jejich knihy jsou psané příznačným jazykem, nesou v sobě sílu a strukturu, díky kterým ve čtenáři jejich věty stále rezonují. Ten styl, ta péče, s níž byly tyto věty skládány do příběhů, ve mně vždy probouzely někdy až posvátnou úctu. Většina z těchto spisovatelů – tedy alespoň ti, kteří mě zaujali – byli sami velkými dobrodruhy. Zažili válku a strádání, plavili se po ostrovech Pacifiku a prováděli průzkum v Yukonu. Řekl bych, že právě ta zkušenost a zážitky přinesly jejich stylu to správné oživení, naléhavost a přirozenost.

Nejlepší knižní dobrodružství dovedla odhalit všechno, co leží mezi lidmi a jejich výzvami. Čtenáři tak dostali možnost nahlédnout do lidského nitra a zjistit, kde vzali jejich hrdinové odvahu postavit se každému nebezpečí i dilematu. Cítili se znovu jako děti, které nevědí nic o životě, s vykulenýma očima poslouchají u ohně vyprávění dospělých a přejí si, aby nikdy neskončilo.

A přesně tyto pocity bychom chtěli probudit ve čtenářích při listování Cechem objevitelů. Pocity, které vyvolávaly příběhy jako Ostrov pokladů nebo Stateční kapitáni. Naším přáním je přivést zpátky k životu, alespoň z malé části, tento čtenářský zážitek.

Připravujete už druhý díl Cechu objevitelů? Mohl byste nám prozradit termín vydání a něco z dalšího dobrodružství našich hrdinů?

Podtitulem „díl první“ jsme asi víc než napověděli, že máme v zásobě další příběhy. A to my opravdu máme! Řekli jsme si, že se Cech objevitelů stane zásobníkem zatím nevyprávěných dobrodružství. Řadu z nich jsme už během těch let naší spolupráce důkladně prodiskutovali a vytvořili osnovu čtyř nebo pěti dalších dílů. Některé příběhy už jsme zpracovali detailněji, jiné mají podobu hlavních bodů vyprávění.

Právě teď odpočíváme, ale do práce se chceme pustit co nejdřív. Zatím jsme si sice nestanovili pevné datum vydání další knihy, ale čtenáři se nemusí bát. Tentokrát to bude určitě dříve než po devíti letech.

Můžeme se těšit také na film Cech objevitelů?

 Už od začátku vidím v příběhu obrovský potenciál pro filmové zpracování. S Jonem to probírám téměř při každém našem setkání. Když jsem si naši knihu znovu pročítal, sem tam jsem si udělal poznámky ke scénáři. Rozhodnějsme ale nechtěli, aby kniha byla jen nafouknutým scénářem. Chceme, aby plnila svůj účel tak, jak mohou jen knihy. Aby stála na vlastních nohou.

Myslím, že v tuto chvíli nám prostě stačí vědomí, že se za těmi stránkami skrývá příběh, který bychom jednou mohli natočit. A až ten čas přijde a všechno bude napovídat tomu, že to je dobrý nápad, půjdeme do toho.

Pokud se pro film přece jen rozhodnete, bude Kevin Costner režírovat a/nebo si v něm zahraje?

Svou účast, ať už před kamerou nebo za ní, jsem zatím nevyloučil, ale nemohu ji ani potvrdit.

Medailon

Kevin Costner (*18. ledna 1955)

Kevin Costner je renesanční člověk – úspěšný herec, režisér a scenárista, věnuje se hudbě i zpěvu. Na uměleckou dráhu se přitom držitel Oscara vydal až v dospělosti. Jako kluk se zamiloval do baseballu, po dokončení vysoké školy pracoval v reklamě. Nakonec se ale, pro své okolí velmi překvapivě, rozhodl stát hercem. Začátky to byly neslavné. Dostával malé role v podřadných snímcích. Šanci dostal až ve westernu Silverado, který doslova nakopl jeho kariéru.                                            
Potom už přišly filmy jako Hřiště snů nebo Tanec s vlky, který se stal nečekaným trhákem. Drama z období občanské války s minimem dialogů získalo sedm Oscarů včetně sošky za nejlepší režii, o kterou se postaral právě Costner. V současnosti mohou diváci vidět tohoto Kaliforňana nejen na filmovém plátně, ale také na jevišti s kytarou v ruce. V roce 2007 totiž založil country rockovou kapelu Modern West, s níž koncertuje živě po celém světě. 
 
 
 

Přečtěte si celý magazín

 

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet