RECENZE: Stínozem

Snový. Tedy spíše v tom smyslu, že je tak psán. Peter Straub v tomto díle píše velmi rozvláčně a pozvolna, dějem prostupují nejrůznější podivné snové výjevy a nadpřirozené momenty a místy je opravdu obtížné orientovat se v tom, co je realita a co ne. Kniha začíná velmi slibně vyprávěním dospělého muže – jednoho z protagonistů, jenž se setkává se svým bývalým spolužákem, který se zabývá salónními kouzly a triky. Škola, kterou spolu navštěvovali byla velmi úzkoprsou organizací a tak s sebou počátek vyprávění nese příslib plíživého děsu v pozadí všech událostí.

Na oné škole jsou ve vyprávění typické přísady žánrových děl v čele se šikanou a přespříliš upjatými učiteli, do toho je zde přítomna nějaká tajemná síla, ovlivňující náš svět a příčetnost dvou studentů. Vše eskaluje v katastrofu. Následuje setkání s pološíleným kouzelníkem na odlehlém venkovském sídle, který si hlavní hrdiny – z nichž jeden je jeho synovcem –, vybere za žáky. Tolik k ději, který je mimo hlavní dějovou linku prokládán temnými pohádkovými vyprávěními a jako celek spíš připomíná temné Young Adult fantasy, než hororový román. Těch je ostatně v poslední době vcelku dost, pomineme-li matadory jako je Stephen King, je tu namátkou třeba úžasná hororová duologie Temné léto a Zimní přízrak od Dana Simmonse, duchařiny Tajemství sídla Craven Manor a Duch domu Ashburnů od Darcy Coatesové a bezpočet dalších. Takže je nějaká změna rozhodně ku prospěchu věci.

Není to tedy rozhodně na škodu, jen jsem od autora, který je blízkým přítelem a kolegou mého oblíbence – Stephena Kinga (s nímž mimochodem spolupracoval na knihách Černý dům a Talisman), očekával něco trochu jiného. Měl jsem rovněž problém přistoupit na autorovu hru, kdy po slibném úvodu začala série, líčící běžný školní rok studentů včetně amerického fotbalu a vzájemných návštěv, který vyjma několika zvratů nepůsobil poutavě. Pozvolné tempo knihy spolu s podivnými událostmi ovšem dává dohromady pestrou mozaiku, jejíž dílky začnete postupně skládat až v momentě, kdy mladíci dorazí do Stínozemě – což je zhruba v polovině knihy. A jelikož i tam vše příhodně vzhledem k názvu groteskně odráží to, co chlapci ve škole prožili, začnou se teprve dít věci.

Verdikt

Peter Straub je rozhodně autorem, který si zaslouží pozornost a jeho Stínozem je zkrátka jiná. Není ani tolik hororem, jako temnou fantasy, jejíž narace a styl vychází z pohádek, jejichž upravenými verzemi se skrytými paralelami vůči hlavnímu příběhu je kniha prokládaná. Vzdor tomu, jak se kniha zpočátku tváří to nakonec ani tak není kniha o škole a jejích studentech, jak to zpočátku vypadá, ale fantasy příběhem o magii a pronikání do jejích hlubších vrstev.

Ačkoliv mne čtení bavilo, nemohu si odpustit jednu výtku, a tou je nevýraznost titulních postav oproti vedlejším, jež mne zajímaly mnohem víc a lépe jsem se v nich orientoval. Ono na těch záporácích asi něco bude, že? Stínozem nejvíce ocení fanoušci momentálně oblíbených děl, jakými jsou Zámek a klíč, nebo již výše zmíněné Stranger Things, kde je hororová atmosféra jak v předlohách, tak v adaptaci spíše vedlejším prvkem temného, fantaskního vyprávění.